Takhle zostra jsem snad nikdy sezónu nezahájil a přitom se to všee sešlo tak nějak samovolně..
 |
| Letecké muzeum kunovice |
19.2.2022 Morava Valleycat ↔ 98,21 km ↗ 225 m 🕛 8h:28m:57s
Druhý ročník Moravských Alleycatů odstartovala akce inspirovaná legendární Piratislavou. Zadání znělo jednoduše, pojede se z Otrokovic do Břeclavi nezávodním tempem a na dvou checkpointech se budou dělat nějaký ty fixkařský skopičiny. Realizaci všem 22 účastníkům značně zkomplikoval silný protivítr, který bičoval jejich obličeje celou cestu. Jinak naštěstí vládlo azuro a teploty atakovaly příjemných 10°C. Mě osobně značně komplikovalo život velké množství zastávek. Na rozjetí potřebuji pár desítek kilometrů a v tomto případě vždy, když jsem se dostával do tempa, přišla přestávka. Ale to je asi na podobně hromadných vyjížďkách běžné a nakonec jsem se s tím nějak popral. Bohužel ani různé fixkařské skidovací techniky jako je zastavení smykem na přesnost a střílení míče do branky nepatří mezi dovednosti, které bych nějak ovládal. Takže jsem nezískal ani žádné bonusové body. Oproti tomu asi 6 km dlouhý usek po lesních cestách a blátivé hrázi mě bavil docela dost. K první pořádné zastávce, na které se bylo možné občerstvit i jinak než pivem nebo tatrankou, došlo až v Hodoníně kolem 15:00. Do cíle zbývalo asi 25 km a vlak, který jsem nejen já chtěl stihnout jel 17:21. Takže jsme se před restaurací rozloučili a ve 4 lidech vyrazili směr Břeclav. Čekala nás asi nejvíc zvlněná část trasy a taky průjezd vesnicemi poničenými loňským tornádem. Zde zažil nepříjemné déja vu náš spolujezdec Ruda, kterému zde docházeli síly stejně jako loni při Sprintu napříč Moravou. Ale nakonec jsme zmiňovaný vlak stihli a frčeli zpět na sever. I když šlo víc o společenskou událost, 98 km je na únor velká pecka.
 |
| Spytihněv |
 |
| Kostelany nad Moravou |
 |
| Sklepy Plže |
 |
| Skid to goal |
6.3.2022 Hanácké okrsky 155 km ultrabikers.eu ↔ 156,91 km ↗ 1472 m 🕛 8h:07m:55s
Čistokrevné zahájení ultra vytrvalostní sezóny jsem měl v plánu až začátkem dubna na MTB okruhu z Olomouce na Bradlo a zpět, ale trochu impulzivně jsem se nakonec přihlásil už na první závod ze seriálu ultrabikers. Ze tří tras jsem vybral tu prostřední 155 km dlouhou a v neděli 6. března vyrazil s náčelníkem Čížou k pískovně Poděbrady nedaleko Olomouce. Den před tím sice na celé Moravě různě sněžilo, ale nám nejen windy.com slibovalo až polojasno a teploty do 5°C. Přípravy na start probíhaly bohužel v teplotách pod nulou a moc nás nerozehřál ani pohled na otužilce nořící se do vod pískovny. Skoro přesně v 9 se všech 13 promrzlých odvážlivců dalo do pohybu. Dostal jsem za úkol udělat pár fotek na startu, takže jsem vyrazil až jako poslední. Prvním foto pointem byl Bouzov. Cestu k němu mi pěkně zkomplikovaly kostky v Příkazech a nečekaně zpříjemnily kopce za Mladčí, v kterých jsem se konečně trochu zahřál. na Bouzově jsem se potkal s většinou závodníků nebojujících o přední umístění, ale stejně jako já o život. Po krátkém občerstvení a uložení fotky do trackingu jsem vyrazil do nepříjemně zvlněného úseku, který mě přes Náměšť na Hané a Čechy pod Kosířem přivedl až k druhému foto pointu Plumlov. Tam mě dojel skoro místní MTB matador Petr Hejbal, který poprvé závodil na silničce. Už někde u Litovle předpovídal, že to asi stočí na nejkratší 120 km dlouhou trasu a v Prostějově tak opravdu učinil.
 |
| Olomouc Poděbrady |
 |
| Olomouc Poděbrady |
 |
| CP1 Bouzov |
 |
| CP2 Plumlov |
Mě za Prostějovem čekala v nekonečných rovinách proti větru pořádná krize, z které mě vysvobodila až benzínka ve Velkém Týnci a kafe. Po této pro mě veledůležité zastávce mě dojeli a po už asi třetí navigační chybě v Čechovících mě dokonce předjeli Adam Šánek a Tom Kolínek, které jsem musel někde před Plumlovem předjet, když si asi dávali přestávku. Ale vzhledem k tomu, že už prý jedou jen kvůli burgru, který si dají v cíli, nebylo těžké je už cestou do Svésedlic zase předjet. Za Lošovem mě překvapil opravdu prudký kopec, v kterém jsem se trochu prošel a byl tu poslední foto point na Kopečku. Už jsem se moc nezdržoval a rychle makal dolů a do cíle. V Olomouci mě ale totálně zničil přejezd dlažby na Dolním a Horním náměstí, naštěstí jsem ale měl ještě nějaké ty Mixle Pixle na které se mi podařilo dojet do cíle. Plánovaný čas 8:15 jsem ještě o nějakých 6 až 8 minut stáhl (oficiální čas ve výsledkové listině je 8:09) a stihl jsem i poslední burgr , který v restauraci Terasa toho dne vytáhli z grilu...
 |
| Coffee break Velký Týnec |
 |
| CP3 Kopeček |
 |
| Cíl Olomouc Poděbrady |
 |
| Zasloužená odměna... |
3.4.2022 MTB Litovelská 170 ultrabikers.eu ↔ 176,4 km ↗ 1665 m 🕛 11h:53m:09s
Vzhledem k tomu, že letos mám v plánu zkusit nějaký ten offroad bikepacking, bylo potřeba vyzkoušet co snesu. A další Čížova akce byla ideální. Start opět na Poděbradech a teplota opět kolem nuly. I díky počasí se na start postavilo jen 8 odvážlivců a v přesně v 8 jsme vyrazili. Litovelské Pomoraví mělo být jednoduchým oříškem, ale to by nebyl Číža aby nám nepřipravil nějaké ty kulišárny. Velká část trasy vedla po hrázích a loukách, kde překonávání drnů vzalo hodně sil a o zbytek se postaral protivítr, který nás brzdil až k nejzápadnějšímu bodu u Hrabové. Kolem Mladče mě, víc než první kopečky, rozhodily dvě nehody. Napřed jsem zvolil špatný postup pro vložení fotky na prvním fotopointu a když jsem se na to vykašlal, tak mě ve stoupání po naučné stezce Třesín vletěl klacek do předního kola a knockoutoval mě k zemi. Naštěstí jsem měl před sebou další nekonečné roviny po drnech kolem Doubravic a Mohelnického bagru na uklidněnou.
 |
| Poděbrady |
 |
| CP1 Čertův most |
 |
| Lávka u Řimic |
Na hrázích kolem Třeštiny, jsem pak dojel starého známého Petra Hejbala a Honzu Dvořáčka, který v zápětí jako první v historii ultrabikers přestoupil z krátké na dlouhou trasu. K biocentru Hosena nám konečně foukl vítr do zad a já k rozdělení tras v Dubicku dojel s půl hodinovým náskokem oproti plánu, takže jsem suverénně pokračoval na dlouhou. V protisměru Moravského bikemaratonu jsem vystoupal ke svatému Josefovi a cestou necestou kolem Rohelské boudy a Cikánského buku vyjel a sjel do Strupšína. Po krátkém odpočinku na asfaltu mě čekal hodně náročný výstup ke zřícenině hradu Brníčko a tam už jsem svého rozhodnutí pokračovat po dlouhé trase litoval. Doslova chronicky známou cestu na Bradlo mi zkomplikovala objížďka po okružní CT 6050 a další nesjízdný výšlap po modré TZ. Dolů už to bylo o poznání zábavnější a ani moc nevadily popadaný stromy u studánky Běžinka a zrádný rygóly před Lipinkou. Do Úsova už to pak byl docela fičák a výjezd kolem hradu byl vyloženě super. Snad jediná otevřená hospoda na trase znamenala zastávku na kafe a čaj, který putoval do termosky.
 |
| U Hoseny |
 |
| Brníčko |
 |
| Bradlo |
 |
| Úsov |
Po kafi jsem doslova vyletěl na Holubici, ale dál už to taková sláva nebyla. Naštěstí za Hradečnou z kopce Hůrka zase na chvíli fouklo do zad a aspoň kousek téhle docela zbytečné zajížďky do Šumvaldu odsejpalo. Horší to bylo s jinak asi pěknou cestou kolem Šumvaldského rybníka, kterou první jezdec Zdeněk Holubec v pohodě projel, ale na nás dva vzadu čekala zamčená brána. Po tomhle neplánovaném fotopointu následoval návrat na cyklostezku a nejkratší cestou zpět na trasu. Zakončením tohoto docela otravného úseku byl výšlap ke kapli svatého Rocha nad Úsovem, kde byl další fotopoint.
 |
| Šumvaldský rybník |
 |
| Šumvaldský rybník |
 |
| Kaple svatého Rocha nad Úsovem |
Po 130 km mě čekal parádní úsek po singletrailech Litovelským Pomoravím vlastně skoro až do cíle. Samozřejmě mi už docházeli síly a našlo se i pár dalších důvodů si zanadávat. Ať to bylo nepočítaně spadených stromů přes cestu nebo další drnovitá hráz u Střeně, kde mě čekal i jasný vrchol celého dne. Brod přes jedno z ramen Moravy jsem neměl odvahu projet jako někteří závodníci přede mnou, ale vybral jsem si stopy na břehu které vedly ke kamenům, po kterých šlo brod překonat skoro suchou nohou. Jenže jeden z kamenů se zvrtl a má levá noha nad kotníky zmizela pod vodou. První dojem byl, že ani žádný chlad necítím. Ale po pár stech metrech mi začala noha doslova mrznout. Co teď? Naštěstí jsem měl v batohu suché návleky na tretry, které neprofouknou a to stačilo k návratu do komfortní zóny..
 |
| Chrám přátelství a v cíli |
Pak už stačilo jen vyřešit pár zabloudění , nebát se dřevěných lávek, které nevypadaly úplně stabilně a s padající tmou dojet do cíle. Tam na mě bohužel v autě, protože restaurace Terasa zavřela už v sedm, čekal Číža. Naštěstí se odpoledne na dojíždějící závodníky přišel podívat malý Miki Rak, pro kterého se letos plní charitativní výzvy a jeho dva bráchové s maminkou, která donesla muffiny a podobné laskominy a nějaké zbyly i na mě. Takže tak nějak jsem se sám se sebou probojoval na druhé místo a opět si potvrdil, že v terénu jde vše mnohem víc ztuha...
