 |
| Lánský vrch |
Druhý týden mojí dovolené jsem slíbil manželce, že ji taky někam vyvezu. Předpověď počasí nebyla úplně ideální, takže jsme tentokrát nechali stan doma a zabukovali si penzion Radost v Černé Vodě hned vedle Základny Rychlebských stezek.
Vyrazili jsme v pondělí 30. srpna 10:07, nemělo pršet a úkol zněl jasně: dojet do penzionu. Šlo to náramně, ale v Loučné se nám vůbec nelíbily mraky valící se přes hory. Koukli jsme na radar a padlo jasné rozhodnutí, počkáme až ta malá přeháňka přejde.
 |
| Velké Losiny |
 |
| Loučná nad Desnou |
Čekali jsme skoro hodinu, a i když na horách pořád pršelo, byla tu naděje, že přes Přemyslovské sedlo proklouzneme. Neproklouzli jsme. Schovaní pod stromy jsme čekali dalších 20 minut a pak si řekli, že se stejně ničeho nedočkáme a jeli dál. Skoro i přestalo pršet, ale dolů do Nových Losin jsme sjížděli v docela solidním lijáku. Naštěstí jsme dole pod kopcem hned zapadli do restaurace Trojkámen. Jeden ze závodníků na Okolo republiky mi básnil o tamních koláčích, a tak jsme je hned po polívce ke kávě vyzkoušeli. Jsou opravdu fenomenální. Trochu přestalo pršet a my vymysleli další plán. Zkusíme popojet do Branné, a kdyby zase začalo pršet, sedneme na vlak a pojedem do Lipové.
 |
| Viadukt Banjaluka cestou z Branné do Ostružné |
V Branné pršelo jen trochu, takže jsme jeli dál. Z části i proto, že na úsek údolím říčky Branná kolem hájovny Banjaluka jsem se vyloženě těšil. Před Ostružnou v nejprudších úsecích zase začalo pršet docela dost, takže jsme opět sledovali radar a koukali, v kolik jede nějaký vlak. Ale čekat se nám nechtělo, déšť opět polevil a vlak staví i v Ramzové. Tam už nepršelo vůbec, takže jsme sjeli do Lipové. Jen jsem místo lesních cest, které jsem si pamatoval jako potencionálně blátivé, zvolil k sestupu hlavní silnici. Provoz byl docela mírný a z kopce to byl fofr.
 |
| Lipová Lázně |
V Lipové jsme se promotali kolem nádraží na cyklotrasu 6282 a vystoupali pod Smrčník. Skrz vápenku na Pomezí jsme kousek po silnici sjeli k jeskyni a odbočili doprava na cyklotrasu 6279, která vede na Žulový vrch k zatopenému lomu Brankopy. Hned kousek za odbočkou jsme potkali velkou vzácnost. Mloka skvrnitého a o kousek dál dokonce páreček, ale ten jsme focením nerušili.
 |
| Mlok skvrnitý |
U Veverkovy chaty jsme odbočili na neznačenou cestu a já ohlásil, že už jen sjedeme k penzionu. Jenže po krátkém sjezdu jsme u rozcestí Paseky opět začali stoupat pod Zelenou horu. Hlavně Marťa se už naprogramovala na sjezd, a tak nám tohle nepříliš náročné stoupání dalo zabrat. Pod Mariiným pramenem jsme se napojili na stoupací trail Rychlebských stezek a v protisměru, což hlavně pod zříceninou hradu Kaltenštejn nebylo úplně košér, jsme už opravdu sjeli k penzionu Radost.
Den první: ↔ 64,09 km ↗ 1098 m
https://www.strava.com/activities/5878077252
Ráno předpověď nezklamala, pršelo. Po snídani jsme se tedy vrátili do postele a připravili plán. Jakmile přestane pršet, vyrazíme aspoň k lomu Rampa nebo do Žulové, v nejlepším případě až do Račího údolí. Nakonec jsme v 10:00 vyjeli krásně zamlženou krajinou posetou horskými chalupami směr Žulová. První zatopený lom, který jsme potkali na okraji Černé Vody, ani neměl jméno, ale druhý na řadě už byl ten asi nejslavnější – Na Rampě. Jak už název napovídá, celý lom stojí na rampě zpevněné kamennou zídkou a ostře řezané skály nořící se do temné vody jsou opravdu krásné.
 |
| Zatopený lom na okraji Černé Vody |
 |
| Na Rampě |
Po cyklotrase 6046, která se z pěkné lesní cesty změnila na zábavný kamenitý chodníček, jsme pokračovali kolem Andělských Domků k říčce Vidnávka, kde jsme odbočili k lomu Transgranit. A to už jsme byli v Žulové, kde jsme bohužel nenašli žádnou otevřenou kavárnu ani hospodu. Tak jsme si aspoň vyšlápli ke kostelu sv. Josefa, jehož věž je pozůstatkem zříceniny hradu Frýdberk.
 |
| Lom Transgranit |
 |
| Kostel sv. Josefa, vpravo Boží hora s kostelem Panny Marie Bolestné |
Stále nepršelo nebo jen kapalo, tak jsme pokračovali na Lánský vrch, kde stojí jedna z turistických atrakcí Rychleb – obří dřevěný stůl a židle. Vyškrábat se ale na tenhle kopeček, trčící z okolní krajiny skoro jako Říp, není vůbec jednoduché. Odměnou pak většinou bývá krásný rozhled. Nás ale nebe odměnilo mrholením a mlhou.
I když mrholilo, pokračovali jsme dál tou sice pěknou, ale nejkomplikovanější cestou přes pastviny kolem osady Sedmlánů na silnici mezi Bernarticemi a Kobylou nad Vidnávkou. Tam už se mrholení změnilo v regulérní déšť a my se tedy raději měli stočit na Kobylou a nějak co nejrychleji zpátky do penzionu. My ale hrdinsky pokračovali dál po silnici do Vlčic, kde jsme odbočili na rozestavěnou polní cestu. Proti větru a doslova mrazivému dešti jsme dojeli kolem lomu Pelnář do Uhelné. Tam jsme museli naše počínání přehodnotit. Račí údolí už sice bylo blízko, ale podle internetu nebylo jisté, jestli má kavárna v Tančírně otevřeno a podobně nejisté to bylo s hospůdkou Isolde. Rozhodli jsme se tedy jet rovnou do Javorníku, vlakem se vrátit do Žulové a pak rychle do penzionu. Celí promrzlí jsme ještě u nádraží v Hospůdce u Ivana stihli pizzu a pořádný kotle čaje. Z Žulové jsme pak stejnou cestou jako dopoledne co nejrychleji frčeli do penzionu a hlavně chodníček k lomu Na rampě, který déšť změnil spíš v potůček, byl hodně dobrodružný...
Den druhý: ↔ 33,16 km ↗ 390 m
Třetí den nás probudilo sluníčko a my konečně mohli vyrazit na největší cyklo lákadlo Rychleb. No a protože bylo přece jen hodně po dešti, tak jsme vybrali jednodušší Vidnavské traily.
 |
| Černá Voda |
I když jsou na stránkách
Rychlebských stezek označeny jako odpočinkové nebo pro děti a začátečníky, hned ten první, trail Podél Černého potoka jsme si užili náramně. Zhruba 8 km dlouhý, opravdu hravý a nezáludný trail s několika ostrými výšlapy nás opravdu bavil. Přivedl nás do Vidnavy, která na začátku září působila ještě trochu víc ospale než při mých předešlých průjezdech. Tentokrát jsme ale využili zdejší pohostinnosti a v jedné z hospod na náměstí si dali oběd. Pak jsme vyzkoušeli trail Vidnavský okruh. Ten už byl opravdu velmi jednoduchý a chvílemi skoro až nudný. Zpátky do Černé Vody jsme se museli vrátit Trailem Lesů ČR a v tomto případě už bychom ani neměli odvahu nazývat tuto převážně lesní cestu trailem.
 |
| Trail Podél Černého potoka |
 |
| Trail Podél Černého potoka |
 |
| Vidnavský okruh |
 |
| Trail LČR, ale ty panorámata |
 |
| Trail LČR, rybník U dubu |
V Černé Vodě jsme pak hledali místo, kde bychom si dali kafe a nějaký ten zákusek, a štěstí se na nás usmálo až v Restaurantu Rychleby. A protože bylo teprve půl čtvrté, vymyslel jsem, že si na závěr dne trochu vystoupáme a dáme pár posledních úseků legendárního trailu Superflow. Cestou jsme se ještě stavili v penzionu doplnit si vodu a už jsme se přes Novou Červenou Vodu šplhali do 435 m n.m., kde začínal 5. úsek Superflow. Hned jsme poznali, že tady už je potřeba trocha těch technických dovedností, ale i Marťa si hravou a technickou stezku užívala. Obzvlášť konec šestého úseku kolem Kopřivového potoka je opravdu úžasný.
Den třetí: ↔ 44,02 km ↗ 519 m
Čtvrtý den už jsme museli opustit skvělé rodinné zázemí penzionu Radost a čekal nás okružní přejezd přes Zlaté Hory do Jeseníku. Než jsme vyrazili, stavili jsme se ještě v základně Rychlebských stezek a koupili si parádní trička.
 |
| Základna Rychlebských stezek |
Z Černé Vody jsme vyjeli po silnici přes Rokliny do Nové Červené Vody a přes pole, louky a les se přehoupli kolem Kamenného vrchu do Velkých Kunětic. Za těmi nás čekal krásný úsek plný výhledů na nekonečné pastviny kolem osady Františkov a kolem letiště jsme rychlým asfaltovým sjezdem sjeli do Mikulovic.
 |
| Panelka do Františkova a kostel sv. Mikuláše v Mikulovicích |
Na nekonečných rovinkách hlavní silnice z Mikulovic do Zlatých Hor byl takhle ve čtvrtek kolem poledne docela provoz, a tak byla Marťa moc ráda, když jsme za Ondřejovicemi odbočili do Zlatokopeckého skanzenu. Já tak na vlastní oči viděl, jak moc zdejší krajinu změnila kůrovcová kalamita. Když jsem tu byl poprvé v srpnu 2016 při zdolávání
Vrchařské Koruny Jeseníků, stály Zlatorudné mlýny uprostřed lesa. Teď jsou uprostřed paseky...
 |
| Zlatorudné mlýny |
Po troše bloudění a hledání turistických značek na pařezech jsme přece jen dorazili na krásnou stezku, po které jsme se vrátili na hlavní silnici a sjeli do Zlatých hor. Hlavním důvodem k návštěvě tohoto městečka byla kavárna Mevan's Coffe a jako obvykle ani trochu nezklamala. Výborné zákusky a kafe nám tak moc chutnali, že jsme si je ani nestihli vyfotit.
 |
| Pod Lysým vrchem, kaple sv. Anny nad Horním Údolím |
Po výborném občerstvení nás čekal pořádný kopec. Po cyklotrase 6074 jsme vykáceným úbočím Lysého vrchu vyjeli na Zlodějské louky. Tam jsme vjeli do lesa a nekonečnou stále mírně a více stoupající cestou dojeli ke kapli sv. Anny, která se může stejně jako kostel v Neratově pochlubit skleněnou střechou. Pak už to byl naštěstí jen kousek do kopce na sedlo Prameny Opavice, odkud jsme lesáky pořádně rozbahněnou cestou sjeli k rozcestí Nad Horním Údolím. Výhledy na tuto horskou vesnici patří k mým nejoblíbenějším v celých Jeseníkách.
 |
Nad Horním Údolím
|
Dalším cílem naší cesty byl Rejvíz, kam nás z kopce a po rovině dovedla modra turistická značka kolem Lurdské jeskyně. K penzionu Rejvíz to bylo sice do kopce, ale cesta touhle krásnou horskou osadou, v které se zastavil čas, asi nikdy neomrzí. Po polívce a birellu jsme si ještě vyšlápli k Šmelhausově cestě a vyrazili z kopce směrem na Chebzí. I zde už úřadoval kůrovec, takže se nám nabídly krásně výhledy až někam do polských rovin.
 |
| Rejvíz a výhledy ze Šmelhausovy cesty |
 |
| Mlynářská cesta |
U Pramenů Javorné jsme odbočili doleva na Mlynářskou cestu a trochu do kopce z kopce dojeli k Čertovým kamenům. Protože už cesta sem byla poměrně panoramatická, nevyšplhali jsme na zdejší vyhlídku, ale rovnou se zřítili po asfaltové cestě do Jeseníku. Ani tam jsme se moc nezdrželi a po lehce nervózním hledání té správné cyklostezky se kolem Staříče a bývalých kasáren protáhli na Bobrovník, kde jsme měli v kempu dojednanou chatku. Velmi svérázná provozní nám napřed rozmluvila chatku a dala levnější pokoj v takzvaném motorestu. Poradila, že když se nebude koukat, můžeme si dát kola do koupelny, která je prý zbytečně velká. A nakonec nás ještě poslala do restaurace Bobrovník, kde prý mají jídelní lístek dlouhý jak toaleťák, protože ona by nám mohla nabídnout jen utopence. Tak dlouhý ten jídelní lístek nebyl, ale vařili tam moc dobře...
Den čtvrtý: ↔ 57,28 km ↗ 993 m
I když byla snídaně v kempu jen o trošku zajímavější než utopenci nabízení k večeři, museli jsme si do našeho cestovatelského seznamu zapsat další příjemně svérázný kemp. Úplně jinak, než jsme plánovali, jsme se přehoupli kolem hlavní silnice do Bukovic a tam pokračovali uličkami přes Adolfovice a Bělou k hospodě U Cimbury. Tam začíná jedno z nejtěžších stoupání v Jeseníkách na Šerák.
 |
| Pod Domašovským kopcem. Zprava Keprník, Červená hora, Červenohorské sedlo a asi Velký Klín |
My ale u Keprnického potoka odbočili na cyklotrasu 6212 a Pod Točníkem přejeli do Filipovic. I tak jsme natrefili na pořádný kopec a chvíli se prošli. Ve Filipovicích v penzionu na Staré poště nám ke kafi nabídli výborné palačinky s mákem a povidly a my mohli kousek sjet k chatě Drátovna, kde začalo poslední a největší stoupání celého našeho výletu na Červenohorské sedlo. Bylo to dlouhé, těžké a kulisu nám, jak už v těchto končinách bývá zvykem, dělalo burácení motorek na hlavní silnici přes sedlo. Nejvyšším bodem bylo nakonec asi rozcestí Pekárka 1050 metrů nad mořem.
 |
| Pod Velkým Klínem |
 |
| Pod Velkým Klínem, Pekárka |
 |
| Pekárka |
Na sedle jsme si dali polívku a pustili se do stejně nekonečného sjezdu po zelené pod Šindelnou a Suchou horou do Koutů. V Rejhoticích jsme ještě vyzkoušeli úsek cyklotrasy 6156 kolem Desné a Ski centra Oáza a do Losin to vzali přes Filipovou a Maršíkov. Poslední zastávkou byla Velkolosinská pralinkárna na nové adrese u zámku. Závěrečnou zkratku kolem Skalní krčmy nám zkomplikovala menší bahenní koupel a pak už jen nejkratší cestou domů.
 |
| Výhled pod Šindelnou horou na Praděd a Dlouhé stráně |
 |
| Červenohorské sedlo, Velkolosinská pralinkárna |
Den pátý: ↔ 56,33 km ↗ 910 m
