Ciclovia Alpe Adria

Takže ve čtvrtek 17. srpna jsme se v Bad Gasteinu připojili ke zbytku výpravy a vydali se rozhýbat stuhlé nohy po Gossglocknerské anabázi do táhlého stoupání těmahle Rakouskejma Karlovejma Varama, které v 8 hodin ráno asi ještě spaly...

Dominantou města je tento velký vodopád.

V Böcksteinu v nadmořské výšce 1170 m.n.m. je nejvyšší bod celé trasy Alpe Adria a my jsme nastoupili na vlak, který nás převezl 8,5 km dlouhým tunel pod hlavním hřebenem Vysokých Taur do Malnitzu.

Krásnými serpentýnami jsme sjeli do údolí řeky Möll, kterým jsme stále mírně nahoru a dolu putovali až do města Spittal an der Drau.

Po pizza pauze se naším průvodcem až do Villachu stala řeka Dráva a bohužel taky štěrkové cesty, které se mému kolu zrovna dvakrát nelíbily...

Pavel, Mára, Rosťa, Lumír, Ondra, Peťa a já...

Vitošov kousek před Villachem...:)

"Náplavka" ve Villachu. 

Dráva ve Villachu a v pozadí Mittagskögel (Kepa) 2145 m.n.m na hranici se Slovinskem.

Po dalších asi 15km na štěrku jsme dorazili k hospůdce na břehu řeky Gail u vesničky Erlendorf, jejíž přístřešek se nám po domluvě se servírkou a majitelkou stal domovem na příští noc.

Koupel v řece Gail byla opravdu osvěžující...

Ráno 18. srpna nás čekalo mírné stoupání na hraniční přechod Tarvisio kde se před námi otevřely malebné výhledy na Julské Alpy.

Z Tarvisia vede cyklotrasa Alpe Adria po staré železniční trati překrásným údolím řeky Fella a i když je tento úsek doslova přeplněn cyklisty, musím říct že krásnější, panoramatičtější a no prostě epičtější trasu jsem na kole asi nejel. Stezka se klikatí hlubokým údolím, desítkami mostů překonává řeku z jednoho břehu na druhý a desítkami tunelů se zařezává do skal v místech, kde už pro bývalou železnici nebylo vedle řeky a dálnice místo...

Městečko Dogna.

V městečku Chiusaforte jsme se zastavili v restauraci v bývalé nádražní budově. Já si dal místní specialitu sýrovou placku s polentou (kukuřičná kaše) a ve zdejším cyklokoutku jsem si dofoukl kola...

A měli tam pěkný záchody...

Poslední tunel u městečka Moggio Udinese byl přes kilometr dlouhý a skončila tam nově vyasfaltovaná část cyklostezky. Úzká asfaltka klikatící se dál kolem řeky byla sice zábavná, ale po pár kilometrech se změnila v šotolinovou cestu plnou ostrých a docela velkých kamínků. Jestli jsem nadával na ujetý štěrk v Rakousku, tak to jsem ještě netušil co mě čeká v Itálii. Závěrečný sjezd na opuštěný most přes řeku byl na mě už trochu moc, ale zvládli jsme to. Já i kolo...

Soutok řek Fella a Tagliamento u městečka Carnia.

V městečku Carnia jsme se minuli s Rosťou a Márou, kteří ten den převáželi doprovodná auta a hledali místo na nocleh. Jeli nám totiž na proti po druhém břehu řeky a navíc Rosťa píchl, takže než se vše vyřešilo vyrazili jsme s Ondrou na obhlídku městečka Venzone, které bylo v roce 1976 srovnáno se zemí silným zemětřesením.

Venzone.

Venzone.

V kavárně jsme počkali na zbytek výpravy a po výborné zmrzlině pokračovali do města Gemona del Friuli, kde nás po nakoupení proviantu čekal luxusní relax u řeky Tagliamento.

Ondra chladí slivovici...

Noc pod hvězdami přímo na břehu řeky, byla skoro magická stejně jako východ slunce před přicházejícím deštěm, který nás vyhnal na cestu už v 7 hodin ráno...

Vendoglio.

Udine.

Udine.

Cesta rychle ubíhala, i šotolina už mě nechávala v klidu a to přesto, že se mi na zadním kole u ventilku udělala na pneumatice bakule. V Udine jsme si udělali coffee pauzu a v městečku Palmanova, které má tvar hvězdy a je zapsané v Unescu jsme se schovali před přeháňkou v místní pizzerii.

Palmanova.

Palmanova.

Palmanova.

Palmanova.

Odtud to bylo k moři už jen co by kamenem dohodil a zbytek dojel na pneumatice, co už mi lezla ven z rávku, ale dopadlo to a kolem půl třetí jsme se mohli vyfotit u poslední cedule cyklostezky Alpe Adria v Gradu.

Moje a Ondrovo skóre za 4 dny, asi 400 km a 3200 m převýšení.

I když se většině nechtělo tak nakonec došlo i na společnou fotku na pláži. Jen škoda, že moře bylo díky odlivu asi 200m daleko. Po koupačce a prohlídce města jsme se rozhodli vyrazit domů přes noc, protože předpověď hlásila bouřky a jak se ukázalo nelhala...

Tak na tomhle jsem jel asi posledních 50km...

Grado.

"Sýýýýr" a mě padá zmrzlina...

Byl to věru vydařený výlet, obzvlášť bonusová první etapa na Grossglockner a třetí den z Tarvisia do Gemony patří k tomu nej co jsem na kole zažil...:)