 |
Cestou do Loučné se Dlouhé Stráně ukrývaly v mracích
|
Další série výzev Ultra-bike.cz souhrnně označená jako Charitativní víkend na Dlouhých Stráních pro mě byla tak trochu povinná, ale protože pravidla jsou od toho, aby se porušovala, pojal jsem to po svém. Dlouhodobý plán byl vyjet si v neděli jednou Stráně, třeba nějakou neobvyklou cestou, ale v sobotu večer jsem si zrekapituloval všech 5 tras Triple Clubu a jen tak v duchu si řekl pořadí, v kterém bych je zkusil vyjet všechny. V neděli ráno se mi nechtělo vstávat, po vydatné bouřce ještě trochu mrholilo, a tak než jsem vyrazil, bylo tři čtvrtě na devět. Za hodinu jsem v Loučné vyrážel na první výšlap po Uhlířské cestě. Zvolil jsem tempo hodně do lehka a podařilo se mi ho udržet, takže jsem se celkem v pohodě vyškrábl nahoru. Kousek pod horní stanicí lanovky jsem potkal sjíždějícího Marka, který už dopředu avizoval čtyřnásobný výjezd. U bufetu byla mlha a kosa, takže po svačině rychle dolů směr Vernířovice. Cesta naštěstí sobotní bouřkou nebyla nijak poznamenaná, ale i tak jsem si u Vyhlídky dal krátkou foto pauzu a pokochal se mlhou valící se na hřeben.
 |
| Vyhlídka |
 |
Před Sedmidvory
|
 |
Vlčí sedlo
|
Z Vernířovic jsem vyrazil přes Vlčí sedlo opět na Uhlířskou a ani podruhé jsem s ní neměl problémy, což mě docela překvapilo. Za Tetřeví chatou jsem opět potkal Marka a nahoře už si užil nějaký ty panorámata. Svačina, kafe a opět dolů do Vernířovic. Tentokrát jen otočka a stejnou cestou přes Branku a Vyhlídku nahoru. Začal se rýsovat plán, že pokud nepřijde krize, sjedu do Loučné a dám si nejdelší výjezd přes Obrázek a Margaretku. Krize nepřišla, já byl nahoře dřív než Marek, který dával třetí výjezd právě přes Margaretku. Když jsem dojedl poslední svačinu, dojel taky, chvíli jsme pokecali, on už plánoval jen Kouty a já stále čekal, až přijde krize.
 |
Vyhlídka podruhé
|
 |
O kousek dál - údolí Merty
|
 |
Praděd od Okenní štoly
|
Do Loučné jsem od horní stanice lanovky jel po trailu Stará medvědice a pak po Hřebenovce k Obrázku. Dole krásně svítilo slunce a já vyrazil. Traverz od Obrázku k Uhlířské byl jako jediný po bouřce docela blátivý a já si stále hodně lehkým tempem kolem Margaretky vyšlápl pod Kamenec pokochat se jedním z nejhezčích výhledů dne.
 |
Výhled na Kouty cestou k Obrázku
|
 |
Výhled od Kamence
|
 |
A ještě jednou
|
Skoro nahoře jsem potkal Marka, měl to už za sebou a mířil domů. Já si přiznal, že už nemám jinou možnost než sjet do Koutů, a i když zatmím, vyjet to i po páté. A tak se stalo, za stmívání jsem tedy vyrazil a užíval si docela neobvyklý výjezd šerem a tmou. Na rozcestí u útulny mě to už moc nebavilo a za závorou u odbočky na Vernířovice jsem se dokonce prošel, protože se mi už fakt nechtělo šlapat. Tentokrát jsem vyjel až nahoru k nádrži, cestou vyrušil dvě laně a 20:47 si udělal fotku u zábradlí. Byla totální tma a klid, což jsem tam nikdy před tím nezažil. Stejně jako sjezd do Koutů po tmě, ale díky novému světlu to byla docela paráda.
 |
Dolní nádrž
|
 |
Poslední fotka za šera
|
V Koutech jsem se ještě podíval, jestli náhodou nejede vlak, a protože víc jak půl hodiny se mi čekat nechtělo, vyrazil jsem kolmo a hnán euforii to byla docela rychlovka.
Po tom, co jsem musel kvůli nemoci zrušit svou účast na závodu Okolo republiky 1400, se tento historicky první pětinásobný výjezd dlouhý 126 km s převýšením 4479 m stal pro mě malou satisfakcí a já ho velmi originálně nazval Pětibojem. Jo a trvalo mi to přesně 11 hodin..:)
