sobota 31. července 2021

Luxusní Orlický hory...

Zemská brána

Luxusní zážitek po všech stránkách. Luxusní počasí a trasa, nohy jeli jako za mlada a s časem panuje velká spokojenost. Těžko něco vypíchnout, protože jeden highlight střídal druhý. Takže telegraficky. Cotkytle nikdy nezklame. Zkratka do Horních Heřmanic byla akorát tak dlouhá a rozbitá, aby mě nestihla naštvat. Stoupání z Jablonného nad Orlicí přes Techonín, Celné a Studené do Bredůvky bylo epický. Cesta kolem Pastvinské přehrady zábavná. Stoupání na Mezivrší nejvyšší bod výletu ani nebolelo a okořenil ho nádherný výhled na Říčky. Sjezd do Černé vody nepokazily ani dva mosty ve výstavbě. Neratov má pořád své kouzlo, i když se pomalu mění z poutního místa na pouťovou atrakci. Zemská brána je prostě Zemská brána. Cesta přes sedlo Adam se vine jak had a klidně by mohla být 2x tak dlouhá. Úsek po hlavní silnici z Mladkova přes Lichkov a Králiky do Vysokýho potoka jsem přežil. A stejně tak nejtěžší kopec dne na Severomoravskou chatu. Stoupání z Karlova do Písařova a následný sjezd včetně Hambálek už pak byly jen třešničkou na dortu a to nepočítám Hrabeňák...

↔ 181,25 km ↗ 3176 m 🕛 11h:06m:31s

https://www.strava.com/activities/5717343286

Před Cotkytlí

Jablonné nad Orlicí

Stoupání z Celné do Studené

Pastviny

Stoupání na Mezivrší, výhled na Říčky v Orlických horách

Mezivrší

Provizorní lávka u jednoho z opravovaných mostů ve sjezdu z Mezivrší do Černé Vody

Neratov menteatral.cz

Méně slavný kostel svatého Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici

Zemská brána

Zemská brána

Sedlo Adam mezi Českými Petrovicemi a Mladkovem

Nejhorší úsek stoupání na Severomoravskou chatu

Severomoravská chata

Na Hrabeňáku

Výhled z Hrabeňáku na Jeseníky


sobota 17. července 2021

Moravia Divide Solo Fixed

 

Račí údolí u Javorníku --> soutok Moravy a Dyje

22. května ultrabikers.eu pořádal závod s hromadným startem Moravia Divide, který protínal Moravu ze severu na jih. Já tou dobou bohužel měl prasklou lopatku a začínala mi rehabilitace. Pečlivě jsem ovšem sledoval počínání jezdců a plánoval, kdy bych mohl vyrazit na sólo variantu této trasy. Den D nakonec nastal 7. července, když jsem se večer vlakem přiblížil do Lipové-lázně, posilnil se pizzou a už po vlastní ose si dal na rozjetí zhruba 30 km do Račího údolí u Javorníku. Tam je totiž luxusní turistický přístřešek a u něj start této výzvy. Na začátku prázdnin tam bylo celkem živo a společnost na první noc mi dělalo dalších 5 turistů, kteří byli hodně upovídaní, takže se mi podařilo usnout až kolem tři čtvrtě na jednu...

Den 0: Lipová lázně – Račí údolí ↔ 27,21 km ↗ 244 m

https://www.strava.com/activities/5612654653

Šerák z vlaku

Ve vlaku a čekání na konec deště

No a hned ve 2 začalo pršet a pršelo v 5, když jsem chtěl vstávat, pršelo i v 6, když jsem se probudil podruhé, a pršelo i o půl osmé, když se probudili všichni, a já začínal být nervózní. Radar totiž ukazoval už od těch pěti, že nejpozději do hodiny je po všem. Pomalu jsem se tedy sbalil a přesně 8:32 zapnul Stravu, ještě pořád mrholilo, ale už jsem nemohl dál čekat. U prvního obchodu v Bernarticích jsem si nakoupil snídani a přestalo pršet. Trasa se jak had proplétala Rychlebskými horami a za Žulovou jsme vjel do husté mlhy a přestal si užívat výhledy na pro mě neznámou krajinu. V Jeseníku jsem si vyšlápl do lázní, dal si kafe se štrůdlem a udělal pěknou smyčku k lomu Na Pomezí a Lipovou-lázně. Za Jeseníkem mě čekal první pořádnej kopec na Rejvíz. Nahoře skoro vykouklo slunce, ale jakmile jsem se přehoupl dolů a sjel na Rejvíz, vjel jsem do ještě hustší mlhy. Takže česnečka se hodila nejen na zahnání hladu, ale skoro i na zahřátí. Sjezd do Dolního Údolí byl hodně dobrodružný a naslepo, takže jsem zatáčky jel podle navigace. Díky mlze jsem si neužil ani nádherné Horní Údolí, a až u pramenů Opavice mi cyklistka, která přijela z druhé strany prozradila, že dole pod kopcem svítí slunce. Měla pravdu slunce nejen svítilo, ale i pěkně peklo. Naštěstí mě čekal nekonečný sjezd přes Heřmanovice do Holčovic, tam se ale cesta začala zase vlnit přes Jelení do Karlovic. A místo přes Vrbno pod Pradědem vedla na Hvězdu přes Andělskou Horu pořád nahoru a dolů. Tento úsek mi sebral hodně sil, a tak jsem pod Praděd, nejvyšší bod Moravy, a tím pádem i Moravia Divide, nepřijel v moc dobré kondici. Kafe a nanuk mi trochu zvedly náladu, ale i tak jsem měl obavy, že se tentokrát nahoru budu škrábat hodně dlouho. Docela jsem se prošel a trvalo mi to hodinu a tři čtvrtě, ale mohlo to dopadnout i hůř. A protože se od jihu hnaly bouřky, moc jsem se nezdržoval a sjel dolů do Malé Morávky na pizzu. Během večeře přišla první přeháňka a já si tedy hned vyhlídl autobusovou zastávku naproti. Než jsem se tam dostal, přešly další tři slejváky a někdy mezi 11 a půlnocí jsem šel spát...

Den 1: Račí údolí – Malá Morávka ↔ 156 km ↗ 2914 m

https://www.strava.com/activities/5612661641

Krásná čekárna v Bernarticích od studia Blank Page

Zámek Černá Voda

Za Starou Červenou Vodou

Lázně Jeseník, Checkpoint Rejvíz

Rejvíz

Horní Údolí

Sjezd do Heřmanovic

Nad Dlouhou Vsí

Praděd

Výhled z Pradědu na Jesenicko

Checkpoint Praděd

V 5:00 budíček a 5:05 první bouřka, to nám ten den pěkně začal. 6:10 vyrážím a hned v Dolní Moravici druhá bouřka, naštěstí taky obchod a čekárna, takže snídaně. Za Rýmařovem můj veleoblíbený úsek přes Skály, Horní Město a Tvrdkov. V už tak dechberoucím sjezdu mi tentokrát dělá společnost třetí bouřka a je to opravdu nádhera, než ale blesky začnou lítat všude kolem. Naštěstí byl v serpentýnách nad Břevencem turistický přístřešek a já se měl, kde skrýt. Když jsem ale lezl na stůl, aby na mě nepršelo, uklouzla mi noha a já se praštil do kolene tak silně, že jsem myslel, že už se nezvednu... Vypadalo to, že mám pravou nohu vejpůl, ale po chvilce se bolest uklidnila, já nasadil návlek a zjistil, že s nohou můžu hýbat a asi i jet na kole. Ten den to ještě pobolívalo, další dny už vůbec a teď, když to sepisuju, je koleno oteklé, a když ho úplně ohnu, bolí. Má další cesta vedla přes Sovinec a Huzovou do Šternberka, kde jsem se docela zdržel při čekání na boršč. Po výjezdu trati závodu Ecce Homo přišel nejhorší úsek celé trasy. Nízký Jeseník. Cesta přes Moravský Beroun a Město Libavá mě zlomila hlavně psychicky. Když jsem se vracel k Olomouci a viděl odbočky do vesnic, přes které jsem jel před 2 hodinami, a ty vesnice byly vzdálené 2 až 4 kilometry, opravdu mi nebylo do zpěvu. Navíc mi místy pustá a nezáživná krajina dala vzpomenout na Krušné hory a má nálada klesala pod nulu... Ale bylo zde i pár hezkých momentů. Například alej z Moravského Berouna do Staré Libavé, kterou jsem jel loni v rámci Nebe Moravy a krásný sjezd přes Norberčany, kde jsem zahlédl lišku. Každopádně na Kopečku jsem si spravil náladu výborným salátem Caesar a ještě jednou malou oklikou konečně dorazil do Olomouce. Tam jsem potkal sestřenku, co jsem neviděl 35 let, ještě že máme ty facebooky, jinak bychom se vůbec nepoznali, a propletl se kolem všemožných památek. Cesta dál kolem zámků v Náměšti na Hané a Čechách pod Kosířem docela pěkně ubíhala a před Prostějovem jsem se konečně dočkal i pořádně dlouhé roviny, ale do Plumlova jsem se zase musel škrábat přes kopec. A stihl jsem to tak tak, abych si v restauraci Pácl dal pořádnou večeři. Zámek, na který jsem se těšil, jsem sotva zahlédl a už jsem musel večerní tmou uhánět k autobusové zastávce u vesnice Seč, kterou mi doporučil sám největší ultrabiker Číža. Místo to bylo parádní, jen škoda, že na pořádným kopci, ale o to líp se mi určitě usínalo...

Den 2: Malá Morávka – Seč ↔ 204,03 km ↗ 2869 m


Malá Morávka, hned vedle mé čekárny byl další zajímavý přístřešek s turbínou ze starého mlýna

Bouřka při sjezdu z Tvrdkova

Sovinec

Checkpoint Šternberk, Strmá ulice

Ecce Homo, Sojkova zatáčka


Svatý Kopeček

Jihoslovanské mauzoleum v Bezručových sadech, katedrála sv. Václava

Sloup Nejsvětější Trojice, Černá věž v Drahanovicích

Zámek Náměšť na Hané, krajina u Lhoty pod Kosířem
 
V čekárně na lavici se spalo moc dobře a ráno se nechtělo vstávat. Navíc bylo jasné, že mám 30 km skluz, že poslední den 280 km neujedu, a tak se můj výlet protáhne na 4 dny. No, co už. Přesto mi to z rána jelo moc hezky a po snídani v Lipové a po několikerém prověřování, jestli se fotím u správných větrníků na kopci Babylón, jsem uviděl asi největší technickou zajímavost trasy – vysílač Kojál. Tohle 340 m vysoké párátko se tyčí na stejnojmenném kopci opravdu až do nebe. A následovala první přírodní zajímavost Moravského krasu jeskyně Nová Rasovna s mostem, pod kterým potok Bílá voda mizí ve skalách. Po městečku Sloup, kde jsem minule na kole vjel až do jeskyně, jsem projel Pustým, Punkevním a Suchým žlebem, což mě tedy bavilo hodně. 10 km úzkými soutěskami byl opravdu parádní zážitek, který naštěstí moc nenarušili ani turisté, ani pád stromu v Suchém žlebu, který mě pořádně vyděsil. Po krátkém výšlapu jsem se vyfotil u dalšího checkpointu na horním můstku propasti Macocha a dal si výborný jablečný koláč v zatím ještě poloprázdné restauraci. Další postup mi zkomplikovala zajížďka do Olomučan a cesta po lesní cestě Kočárová, která je součástí projektu Lesnický Slavín mapujícího cesty a památky lesů Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. A právě na okraji tohoto městečka s ohromným poutním kostelem Jména Panny Marie jsem to stočil do krásného údolí Křtinského potoka, které mě kolem jeskyně Býčí skála přivedlo až do Adamova. Po polívce a doplnění proviantu jsem musel vystoupat ke zřícenině hradu Ronov a nepříjemně zvlněnou silnicí přes Útěchov jsem přijel do Brna. I zde mě měla cesta provést kolem nějakých památek, ale mě po pravdě zaujala jen vila Tugendhat, i když z ulice vlastně nejde nic vidět. No a na Špilasu jsem se zbytečně zdržel hledáním toho správnýho selfie spotu. Ale největší třešničkou na dortu Brna byl přejezd přes zahradnickou kolonii Červený kopec. Brutální stoupák po rozbité asfaltce byl v nastalém odpoledním vedru doslova ubíjející, obzvlášť když cesta každým metrem byla užší a horší a vypadalo, že za dalším záhybem skončí. Naštěstí neskončila a vyplivla mě kdesi na jižním kraji Brna a já se mohl vydat směrem na Dolní Kounici. U Nebovid jsem projel nedostavěným mostem Hitlerovy dálnice a před Mělčany jsem nečekaně blízko uviděl bílé skály Pálavy. Ale na to byl ještě čas, napřed jsem musel sjet k údolí řeky Jihlavy, kde jsou v Dolní Kounici krásné pozůstatky kláštera Rosa Coeli, a pak před Ivančicemi nový Ivančický železniční viadukt a zbytky starého. Cestou do Moravského Krumlova mě zaujala skála Pekárka a už z dálky viditelná poutní kaple sv. Floriána. Horší to bylo s výjezdem z města, který vedl do kopce po hrozné dlažbě, a ani dál nebyla cesta o moc lepší. K jelení oboře vedla štěrková cesta, která mi připomněla šotolinové cesty ve Slovinských Alpách, a velice neobvyklé rošty mě asi měly varovat před vjezdem do obory po 16. hodině, kdy tam prý probíhá lov a je životu nebezpečno, ale cedule, která na to upozorňuje, jsem si všiml až při výjezdu z obory. To už jsem ale umíral hlady a žízní, protože už hodně dlouho jsem nepotkal žádnou možnost občerstvení. Hned v první vesnici za oborou jsem ještě zaváhal, protože jsem se chtěl posunout aspoň do městečka Pohořelice. Cestu tam mi ještě zkomplikovala další dlažba ve vesnici Loděnice, ale pak už nic nebránilo pořádné večeři. Bohužel burgr s trhaným vepřovým masem a něčím, co připomínalo salát Coleslaw, nepatřil mezi gastronomické zážitky, ale na doplnění energie dobrý. Horší to bylo s noclehem. Jednu doporučenou možnost jsem minul hned za oborou a druhá byla až na Pálavě a navíc šlo o veřejné tábořiště, kde se určitě zase odehrávala trampská párty. Začal jsem tedy hledat něco na vlastní pěst a zaujala mě čekárna kousek mimo trasu v osadě Velký Dvůr za Pohořelicemi. Když jsem na místo dorazil, překvapila mě tam hospoda, které jsem si na mapách.cz nevšiml, a do oka mi padlo velké zastřešené podium kousek za hospodou u dětského hřiště. Takže stačilo počkat až pár hostů z hospody půjde spát, před tím s nimi ještě pokecat a vysvětlit jim, že Javorník není v Beskydech, a pak samozřejmě nenápadně zaplout pod střechu a uložit se ke spánku...

Den 3: Seč – Pohořelice, Velký Dvůr ↔ 183,9 km ↗ 2258 m


Luxusní čekárna u obce Seč

Checkpoint Babylón, vpravo i s rozhlednou Kopaninka u Repech

Prodejna Mlékárny Otinoves, kde se vyrábí sýr niva

Před Rozstáním

Vysílač Kojál

Nová Rasovna, vstup do Sloupsko-šošůvských jeskyní

Lanovka Punkevní jeskyně – Macocha, Suchý žleb

Punkevní jeskyně

Checkpoint Macocha, horní můstek

Křtiny, Františčina huť u Adamova

Brno, vila Tugendhat

Checkpoint Brno, Špilberk

Klášter Rosa Coeli v Dolní Kounici

Starý a nový Ivančický viadukt, Moravský Krumlov

Nástrahy cest kolem Moravského Krumlova: dlažba, šotolina a rošty na vjezdu do jelení obory

Do posledního dne jsem chtěl vyrazit brzo, dal jsem si budík na 4, ale když mě probudil, byla ještě skoro tma, tak jsem ho posunul o půl hodiny a ani pak se mi nechtělo vstávat. Nakonec se mi ale podařilo vyrazit už 5:41. Na rozjetí mě čekalo 15 km k hrázi mezi dolní a střední nádrží přehrady Nové Mlýny. Hned za ní v Dolních Věstonicích se příjemná rovina trochu zvlnila a v Pavlově u Archeoparku přišel poslední pořádný kopec pod 550 m vysokým Děvínem do Klentnice, plný krásných výhledů na okolní kopce se zříceninami hradu Děvičky a Sirotčí hrádek a přehradu Nové Mlýny. Ve sjezdu do Mikulova už jsem myslel jen na to, jestli bude mít otevřeno nějaké místní bistro nebo se budu muset spokojit s Billou. Hned u prvního bistra KUK jsem měl štěstí a dopřál si pizza koláč a výborný čoko-ořechový dortík. V Bille jsem si pak dokoupil nějaký proviant a vyrazil. Cestu k poslednímu kopečku kolem obory Bulhary mi zpříjemnil pohled na krásnou formaci mraků Asperitas, které se podobají mořské hladině. V Lednici jsem si zajel k zámku a pokračoval Bezručovou alejí směr Valtice, ale v půlce jsem si udělal odbočku přes Hlohovec. Ve Valticích začalo mrholit a já při výjezdu z města špatně odbočil a užil si první šotolinu, ale podařilo se mi prokličkovat do té správné ulice a na hlavní silnici do Břeclavi. Nekonečná rovinka po této hlavní cestě určitě nepatřila k highlightům dne, stejně jako z mého pohledu zbytečné kličkování mezi dírami a kameny na polních cestách kolem různých továren na předměstí Břeclavi Poštorné. Jediným zajímavým bodem tohoto úseku byl dřevěný most přes Dyji. Kousek za ním jsem vjel do obory Soutok a čekala mě nekonečná cesta po asfaltkách nevalné kvality, pár šotolinových úseků a závěrečný kilometr po dřevěném chodníku k soutoku Moravy a Dyje, nejjižnějšímu bodu Moravy na trojmezí ČR, Slovenska a Rakouska. Povinné foto, arašídový KitKat a rychle zpátky do Břeclavi. Tentokrát jinou cestou přes oboru do Lanžhotu, kde mě čeká v srpnu jeden z checkpointů závodu Okolo republiky, další nekonečnou rovinkou do Břeclavi a tam díky vychytané cyklistické infrastruktuře celkem bez problémů k Břeclavskému zámku, u kterého se nachází velmi zajímavý prostor Cyklosféra, něco mezi hospodou, klubem a výletním místem, kde byl cíl mého putování. Povinou pizzu jsem si dát nemohl, protože pizzař měl volno, ale burgr byl adekvátní náhradou. No a pak na vlak a domů...

Den 4: Pohořelice, Velký Dvůr – Břeclav ↔ 107,27 km ↗ 659 m


Poslední nocleh Pohořelice, Velký Dvůr

Checkpoint Nové Mlýny

Výhled nad Pavlovem na Nové Mlýny, vlevo hrad Děvičky

Snídaně v bistru KUK, Mikulov zámek

Mraky Asperitas za Mikulovem

Zámky Lednice a Valtice

Dřevěný most přes Dyji, dřevěný chodník k soutoku Moravy a Dyje

Soutok Moravy a Dyje, klub Cyklosféra v Břeclavi

Moje Moravia Divide Solo Fixed byla tedy dohromady dlouhá 651,2 km s převýšením 8700 m a jel jsem ji přesně 76 hodin a 7 minut. Můj plán byl zvládnout to za tři dny v čase kolem 60 hodin, takže z tohoto pohledu nemůžu být úplně spokojený, protože déšť a bouřky mě zdržely zhruba jen 3 hodiny a je tedy otázkou, jestli bych první dva dny dojel na plánovaná místa přespání a třetí den stihl ujet zbývajících cca 250 km... Když se ale na tenhle výlet nebudu dívat přísnou tréninkovou optikou, musím uznat, že byl jako vždy parádní. Úsek z Olomouce do Brna přes Moravský kras byl jedním slovem úžasný a nezáživné a vše komplikující zajížďky třeba do Moravského Berouna nebo Moravského Krumlova hodně posílily hlavně mou psychiku, takže teď už nezbývá než domyslet ještě pár nějakých pořádných tréninků a koncem srpna vyrazit do Žacléře na start závodu Okolo republiky...