Členové Šumperského aeroklubu se letos rozhodli zdolat cyklotrasu Ciclovia Alpe Adria Radweg a u toho jsem nemohl chybět. Ale na trase vedoucí ze Salzburgu přes východní část Vysokých Taur do Italie a údolím řeky Tagliamento skrz Julské Alpy do Grada na pobřeží Jadranu mi chyběl pořádnej kopec. Už při prvním pohledu do mapy mi padla do oka Großglockner Hochalpenstraße. Toto nejvyšší rakouské sedlo má opravdu impozantní parametry a nejvyšším bodem kam vede silnice je vyhlídka Edelweissspitze s nadmořskou výškou 2571 m.n.m..
Po vyřešení logistiky a získání parťáka Ondry pro tenhle "blbej nápad" jsme se hned první den (16.srpna) oddělili od výpravy a vyrazili autem do vesničky Lend, která se pro nás stala nástupem pro cestu na Glockner. Bohužel vyšla předpověď počasí a déšť nás zdržel až do pravého poledne. Po nákupu nezbytného proviantu jsme se rychle přesunuli do městečka Bruck an der Großglocknerstraße a začali pozvolna stoupat údolím.
Jakmile z mraků vystoupily vrcholky okolních hor trošku jsem znervózněl...
 |
| Vodopády na potoku Walcher |
 |
| Pohled na hřeben s vrcholy Sonnenwelleck (3261m) a Fuscherkakopf (3331m). |
 |
| Pohled zpět k mýtnici ve Ferleitenu. |
Teď už můžu napsat, že Glockner ho překonal. Až k bufetu Piffkar (1620m) je totiž sklon pořád kolem 12% a tak jsem rád za každé odpočívadlo, kterých naštěstí stavitelé cesty vybudovali dostatek.
Kochám se výhledy v serpentynách, když mi to provoz dovolí jedu cikcak, využívám každou záminku k zastavení a pomalu opravdu pomalu se škrábu nahoru.
V bufetu Piffkar si dávám colu a dojíždí mě Ondra, který to prý chtěl už asi stokrát vzdát, ale vydržel. Vzhledem k tomu že takhle vysoko na kole ještě nikdy nebyl a z údolí už máme nastoupanou polovinu převýšení (jo teprve polovinu!!!) věří, že už to dáme...
Další asi 2,5 km je sklon trošku vlídnější a tak aspoň chvílemi jedu docela v klidu a dokonce vynechávám i nějaké to odpočívadlo. Ale s dalšími serpentýnami se sklon opět zvedá a nad námi se objevují další a další zatáčky.
Někde v těchto místech si překonávám svůj výškový rekord 1912m na kole i já.
Když na obzoru zahlédneme vlajky a střechu myslíme že už jsme nahoře, ale v další serpentýně se ukáže že jde jen o zavřenou chatu Haus Alpine Naturschau (2272m).
Poslední serie serpentýn má naštěstí opět mírnější sklon, takže přesně v 17:02 jsme nahoře na odpočívadle Fuscher Törl. Já už toho mám vážně dost, děláme nějaký fotky a Ondra mě naštěstí ukecá že se ještě vyškrábem ke kapličce Gedenkkapelle v nadmořské výšce 2426m, kde je cíl závodu Glocknerkönig a také našeho utrpení...
 |
| Edelweisspitze. |
 |
| Údolí s jezerem Fuscher Lacke. |
 |
| Jezero Fuscher Lacke a tunel Mittertörl. |
 |
| Tunely Mittertörl a Hochtor (2503m), který je nejvyěěím bodem sedla a prochází ním hranice mezi spolkovými zeměmi Salzburg a Korutany. |
 |
| 2426 m.n.m. |
 |
| Saxa terrae loquuntur gloriam tuam. Skály země vypráví o vaší slávě... |
Dolů jsme se zřítily stejnou cestou a kolem osmé večerní jsme byli zpět u auta. Byl to z mnoha důvodů "blbej nápad", ale už u večeře v kempu nedaleko Bad Gasteinu se nám náramně líbil...
Žádné komentáře:
Okomentovat