Race Across Czechia 2023

 I v roce 2023 jsem se zúčastnil bikepackingového závodu Race Acrooss Czechia. A protože už od té doby uplynulo hodně vody bude tento report trochu košatější. Při prohlížení fotek a zápisků na facebooku se mi totiž vybavovali úplně jiné momenty, než pro mě byly důležité během závodu nebo které jsem vůbec nevyfotil.

Stoupání na Vysoke sedlo (foto Radomír Čížek)

Důležitým momentem každého závodu je dostat se na start a letos to bylo o pár kilometrů jednodušší, protože se přesunul z Aše do Františkových Lázní. Bohužel náčelník Číža vyrazil na zapád už o pár dní dřív, takže jsem se musel dostat sám vlakem. Nakonec to nebyla taková tragédie, jak slibovali diskuze ostatních závodníků o vyprodaných spojích. V Praze se ke mě připojili dva další závodníci a o sdílení předzávodní pohody i nervozity nebyla nouze.

Praha, kafe v pekárně na hl. nádraží a v rychlíku Praha-Plzeň 

V Chebu se naše cesty rozešli, kolegové měli potřebu se před závodem ještě rozjíždět a já usoudil, že necelých deset km do kempu Amerika bude stačit a vyrazil na oběd. Vyhrála restaurace U Krále Jiřího, kde mi celou dobu dělala společnost velká skupina cyklistů z nějakého plzeňského amatérského cykloklubu. Takže jsem se dozvěděl spoustu užitečných informací. Namátkou, že jediný kolo který má cenu kupovat musí mít značku Trek, brýle pod sedm tisíc nemá cenu kupovat a to i v případě kdy sedí líp než ty nad sedm a taky jsem si procvičil databázi sprostých slov, když jeden z kolemjdoucích jednoho z těch Treků shodil na zem. Cestu do kempu Amerika jsem zvládl i bez navigace a zbytek dne strávil klábosením s ostatními závodníky samozřejmě, že hlavně o tom co nás čeká.

Cheb, v roce 1975 se v Chebu nic významného nestalo...

Vlevo spolunocležník Kuba Kencl a vpravo pozdější celkový vítěz poháru Ultrabikers Braňo Deák

Den první Františkovy Lázně – Karlova Ves 232,47 km 3194 m 15h:10m:41s

Ranní rituály jsem měl nacvičený z loňska jen ten přesun na start byl trochu zmatený. Zapl jsem si záznam trasy už v kempu a pak musel pořád odpočítávat 6 km. Ostrý start proběhl u Františkova pramene a prvních skoro 15 km kopírovalo loňskou trasu. Už v Kynšperku nad Ohří jsme ale najeli do kopců. Ten první předlouhý na Vysoké sedlo roztáhl pole závodníků a já se tak ocitl sám. Ve sjezdu z druhého od loveckého zámečku Kladská jsem projel kolem holandského účastníka, který měl těžkou nehodu na vyplaveném štěrku a závodníci přede mnou mu už přivolali sanitku. Myslím, že na pár týdnů skončil v nemocnici se zlomeninou pánve. I za Mariánskými Lázněmi, kde na nás u Zpívající fontány čekalo  "překvapení" v podobě lázeňských oplatek od pořadatelů, se mi dařilo podle plánu, přesto nálada nic moc. V Konstantinových Lázních se mi povedla rychlá zastávka na gulášovku v restauraci V pohodě, ale špatná nálada pokračovala. Předjel mě Kuba se slovy "ty už máš hlad?" a nebe se nebezpečně zatáhlo. O kousek dál ve vesnici Čerňovice bylo jasné, že dešti neujedu a já se naivně schoval v autobusové zastávce. Nešlo mi otevřít v mapách.cz trasu, nevěděl jsem kde jsem, radar byl zmatený a já ještě víc. Deprese dosáhla vrcholu. Navíc pořádně nezačalo pršet, tak jsem si zanadával, zabalil proviant do pláštěnek a vyrazil. Někde za přehradou Hracholusky začalo opravdu pršet a v Nýřanech, kde se u pizzerie schovávali asi tři závodníci, už pořádně lilo. Naštěstí ještě před Plzní už vylezlo slunce a já se mohl začít sušit. Po zmrzlině na náměstí se ke mě připojil Bohuslav Čmelík, pro kterého byl Across první bikepackingovou zkušeností a navíc ještě nikdy neujel 200 km za den. U Boleveckého rybníku kousek za Plzní jsme se rozloučili, protože si musel převléct nepromokavé oblečení. Já nic takového nevezu, takže jsem osychal za jízdy. I když jsem pak dlouho jel nad údolím Berounky pořád jsem k ní nesjížděl a přitom dalším bodem programu byl přívoz Darová. Ale dočkal jsem s a dokonce se zapletl do výměny názorů převozníka s nějakým pantátou, který tahal z vody utopenou pramici. Na prvním Rest Pointu v Selském Dvoře v Biskoupkách jsem dostal razítko přesně 18:25 a u večeře pokecal s Kubou a legendou českého bikepackingu Baldou, který rok před tím úspěšně absolvoval Transcontinental Race, ale Across jel na pohodu od pivovaru k pivovaru. Se spolupořadatelem Vojtou jsme probrali napnutí mého řetězu a vyrazil jsem vstříc večeru a noci. Ve Zvíkovci jsem opět sjel k Berounce a v hospodě U šesti trampů si dobral zásobu vody na noc. Tu jsem ale úspěšně o 10 km dál vytrousil ze zadní kapsy a projíždějící auto mi tu petku přejelo. Naštěstí jsem za Týřovicemi opět sjel k Berounce a po jejím břehu fičel směr Křivoklát. V půlce parádního údolí jsem narazil na hostinec U rozvědčíka a milý rocker za výčepem mi velmi ochotně chtěl dát vodu z vodovodu zadarmo místo balené za 25,-, ale nemohl najít prázdnou petku a tak až na mé naléhání přestal hledat a prodal mi tu balenou. V Roztokách jsem, ale z údolí musel odbočit a vyšlápnout si pořádný kopec k rozhledně Velká Buková a přes Městečko sjet ke Křivoklátu z druhé strany, prý proto abych se pokochal nádherným výhledem na hrad. Jenže už byla tma. V restauraci Sýkora mi svitla naděje na pivo na dobrou noc, ale ve dveřích jsem se potkal s obsluhou, která zamykala a loučila se s párem na zahrádce se slovy sklo nechte na stole. V Roztokách asi 800 m od místa kde jsem byl asi před hodinou jsem tentokrát odbočil do kopce na druhém břehu Berounky a stoupal k vyhlídnuté autobusové zastávce u obce Karlova Ves, která byla věru parádní. Dokonce jsme se do ní vešli i s Bohoušem, který tam dorazil po půl druhé v noci a největší radost měl ze svojí první dvoustovky.

Před startem a u Františkova pramene

Cesta na Vysoké sedlo, Zpívající fontána v Mariánských Lázních

Před deštěm a po, Plzeň

Plzeňský Prazdroj

Přívoz Darová, Restpoint 1Selský dvůr Biskoupky

Berounka u Kalinovy Vsi

Nad Týřovicemi, Křivoklát

Den druhý Karlova Ves – Čeřenice 210,45 km 3565 km 17h:29m:19s

Ráno se mi chtělo stávat o něco líp než mému spolunocležníkovi a přesně 6:11 jsem vyrazil. První těžký úkol byl najít snídani což se mi podařilo až po 30 km u COOPu v Hudlicích. Další rychlý postup v údolí Berounky zpomalilo stoupání přes Hostim a Bubovice k lomu Velká Amerika, což byla dostatečná satisfakce, stejně jako sjezd ke Karlštejnu. Naštěstí jsme se nemusely škrabat davy turistů k hradu, ale stačilo jen selfie z druhého břehu Berounky. Naposledy jsme se k této řece podívali v Řevnicích, kde jsme nemohly vynechat všemi závodníky diskutovaný Řevničák. Prý tam jezdí trénovat všichni Pražáci a rekord drží Ondřej Cink s časem 10:56. Já byl spokojen s 34:12...:) Po svačině v Mníšku pod Brdy, kde jsem velmi rychle opustil frontu v příjemně vypadajícím podniku Kafe Plechovka a vystačil si s protější benzínkou, nastal ubíjející úsek plný krátkých a prudkých kopců. A tak jsem se pomalu a většinou pěšky sunul ke Slapům. Společnost mi chvílemi dělali poláci Szymon a Jakub, který bojoval s bolestmi zad. V městečku Slapy jsem prokaučoval pizzu v solidně vypadající pizzerii a musel se spokojit s rozpečenou v bufetu za hrází přehrady. Na Slapy jezdí asi jen motorkáři, bylo jich všude plno a Rabyňská vyhlídka patřila k highlitům celého závodu. Stejně jako kopec Žampach pod impozantním železničním viaduktem. Kvůli tomuto 2 km dlouhému prďáku chtěli někteří závodníci měnit převodníky a kazety, aby ho asi rychlej vyjeli. Moc těmto diskuzím u závodu dlouhému 1100 km nerozumím, já třeba ten den šel pěšky už aspoň 5 kopců před tím, tak co?! Blížil se večer a tak bylo třeba myslet na večeři. Tu se mi podařilo najít v hospodě U Holubů ve Zbořeném Kostelci, i když jsem na facebook napsal, že už jsem v Týnci nad Sázavou. A taky jsem tam napsal, že by to chtělo po večeři ujet aspoň ještě 60 km. A docela to šlo. Selfíčko s medvědem na Konopišti, nákup proviantu a vybrání hotovovsti v Benešově a šotolinová silnička kolem Sázavy za Českým Šternberkem. Škoda, že už byla tma tenhle úsek mohl být zajímavý a taky jsem samozřejmě přehlídl jeskyni hned u cesty, kterou jsem měl na seznamu míst na spaní. Naštěstí jsem nedojel respektive nedošel ani k té další vytypované čekárně v osadě Trucovna a zakempil v malé ale útulné čekárně v Čeřenících. Byla sice na návsi, ale já už dál opravdu nemohl. Když jsem lezl do spacáku rozbolel mě zub a to tak že moc. Opravdu jsem nevěděl co dělat. Vzal jsem si paralen všemožně si zkoušel ty zuby vyčistit, dokonce jsem si z čehosi udělal dentální nit, ale nic nezabíralo. Dokonce jsem našel nejbližší pohotovost, byla v Praze, ale pořád jsem nespal. Řekl jsem si, že to nemá cenu a než nespat v čekárně bude lepší nespat v pohybu a jet dál. Vzal jsem si teda musli tyčinku a že se zbalím a vyrazím. A ejhle jak jsem kousal tu tyčinku zub přestal bolet a já pak dokonce i usnul. Byly asi tři hodiny ráno...

Nekonečná cesta na snídani

Velká Amerika, Karlštejn

Slapy, Žampažský viadukt

Konopiště, Benešov

Den třetí Čeřenice – Slavkovice 181,58 km 2475 m 17h:10m:04s

První bus jel kolem 5:30, takže budík v 5:00. Zub byl celkem v pohodě a Sázava, kde jsem si v noci našel benzínku na snídani taky celkem blízko. Za vesnicí mě překvapila okolní krajina, kterou bych klidně typoval na Krušné hory nebo Šumavu. V Sázavě jsem trochu zmatkoval a pořád někde bloudil, ale po snídani už to bylo fajn a dokonce jsem kus cesty jel se Szymonem, který byl naprosto unešen z toho jak jsou Čechy krásné. V Kutné Hoře si Číža neodpustil nějaké to zbytečné proplétání starobylými uličkami a já si v lékarně koupil mezizubní kartáčky. A v Čáslavi sichrhajsky na opravu roztržené rámové brašny, kterými jsem si pak taky zúžil kraťasy. Díky všem těmto zastávkám mě taky už nadobro předjeli další polské účastnice Celestýna a Agnieska. Šotolinovou cestou na Seč jsem si poprvé fotil teplotu, ale 35°C rozhodně nebylo rekordem závodu. Za Sečí vedla trasa po objížďce opravované silnice a já právě zde dostal velkou krizi a usínal za jízdy. Mixle Pixle jako vždy na chvíli zabírali, ale bylo potřeba radikálnější řešení. Oběd v hostinci Na Filousku v Horním Bradle a hlavně kafe na druhém rest pointu ve Svobodných Hamrech zafungovaly. I když kdyby na mě spolupořadatel Standa nečekal u silnice asi bych kolem profrčel jako by se nechumelilo. Za Hlinskem jsem vjel do hlubokých lesů Žďárských Vrchů a táhlý kopec mezi Vortovou a Herálcem notně prověřil mou psychiku. U zmrzliny jsem si pak naivně naplánoval spaní v Kadově 50 km daleko. Asi by to šlo, ale ne třetí den závodu a před nejvyšším bodem dne bezmála 820 m vysokým sedýlkem pod Křivým Javorem. Na večeři jsem nedojel ani k nádrži Pilák na kraji Žďáru nad Sázavou, ale dal si ji už v restauraci Polnička ve stejnojmenné vesnici. První Čížovina ve Žďáře výstup po schodech na Zelenou horu byl pochopitelný, ale druhá Čížovina bloudění po chodnících na sídlišti za náměstím byla pěkná blbost. První místo na spaní byla parádní vlaková zastávka ve Veselíčku, ale nechápu proč se vždycky ve vlakových zastávkách svítí. Takže pokus číslo dvě autobusová zastávka u kostela ve Slavkovicích. Když jsem lezl do spacáku zastavili se na lavičce vedle dva kluci cestou z hospody. Hláška ,však jen dopijeme ty lahváče a jdeme, mě úplně neuklidnila, ale kluci překvapili, dopili a šli spát, jako já.

Čeřenice

Posázaví

Sázava

Kutná Hora

Kutná Hora, kostnice v Sedlci

Čáslav

Na Šibenici, Seč

Restpoint Svobodné Hamry

Hlinsko

Žďár nad Sázavou, Zelená hora

Den čtvrtý Slavkovice – Bousín 183,82 km 3059 m 16h:11m:32s

Ráno jsem si trochu pospal a vyrazil až 6:19. Po 5 km jsem si v Novém Městě na Moravě trochu zajel a na benzínce si dál parádní snídani, gulášovku jsem měl na snídaní prvně. Ve stoupání do Vlachovic mě zaujala imitace kilometrovníku, které se používají na stoupáních Tour de France. Přemýšlel jsem pak kolik takových lokálně vyhlášených stoupání jsem asi během závodu absolvoval. V lesích za Kadovem jsem si plánoval, že musím zabrat šponu a trochu stáhnout tu skupinku poláků přede mnou, i když jsem úplně z trackingu nevyčetl, že Jakub Michalowicz jede za mnou, vyřešil bolesti zad a mohutně mě dotahuje. Prďák do Míchova jsem naštěstí jel z kopce a za Jimramovem mě čekal krásný úsek kolem Svratky. V Dalečíně jsem odbočil z údolí, ale i stoupání do Hluboké, sjezd k přehradě Vír a další nekonečný kopec do Bystřice nad Penštejnem mě nečekaně bavili. Obzvlášť když stoupání za Vírem nad údolím říčky Bystřice zpestřil techno festival Masters of Puppets právě probíhající v kempu Na Kopci. Kochání pokračovalo i cestou k Pernštejnu a jen trochu ho zkazil hodně zbytečný výšlap k hradu, kde jsem si na bráně přečetl, že: V době konání Slavností Pernštejnského panství je uzavřen volný průchod přes hradní nádvoří. Škoda na Pernštejn jsem se fakt těšil. Tak rychle zpět na silnici a do restaurace Pod Pernštejnem na oběd. No a zrovna když jsem si dával ještě zákusek a kafe profičel kolem Jakub. To stahování jezdců přede mnou se moc nepovedlo. Za Pernštejnem byla trasa o dost míň zábavná kdy sérii prudkých kopců narušilo jen mírné a táhlé stoupání kolem Svratky. V Letovicích mě nenadchl ani medovník v hodně retro cukrárně, ani výšlap po zastřešených schodech (fortna) ke kostelu sv. Prokopa, ani další kličkování uličkami až nahoru k zámku. Další a další prudké kopce mě začínaly demotivovat, až jsem konečně ve vesnici Pohora odpadl v hospodě U Klementů. Cyklisté u vedlejšího stolu právě rozebírali setkání s polkou, která prý jede 1000 km dlouhý závod z Františkových lázní kamsi na slovenskou hranici. Moc jí nevěřili, tak jsem jim to musel potvrdit a ještě jim vysvětlovat proč jedu úplně na jinou stranu než kde potkali tu polku. Jojo pevně daná trasa je někdy hodně zábavná. Taky mi volal Číža jestli stihnu dojet na Macochu a že mi Jakub v Protivanově u večerky schoval nákup. Po večeři mi to celkem jelo, jen mě trochu děsil náklaďák, který mě pronásledoval v lesích za Brodkem u Konice. V Protivanově jsem si vyzvedl nákup, který mi tam skoval Jakub. Bylo toho tolik, že jsem tam dost nechal i pro další dva jezdce za mnou. Když jsem jim ale u rozhledny Kopaninka nad Repechy psal vzkaz do whatsappové skupiny, zjistil jsem, že oba odstoupili. Vyrazil jsem dál, že zkusím Macochu, ale hned v další vesnici Bousín jsem neodolal čekárně se dveřmi, knihovnou, lampou a houpacím křeslem i s plyšovým medvědem...

Slavkovice čekárna tvořící architektonicky celek s potní svatyní Božího Milosrdenství od architekta Ludvíka Kolka 

Nové Město na Moravě

Nové Město na Moravě, Vysočina Aréna

Stoupání do Veselí a Hluboké

Přehrada Vír

Festival Masters of Puppets v kempu Na Kopci, Bystřice nad Pernštejnem

Pohádková alej Lužánky, Pernštejn

Letovice zámek a fortna, Vanovice

Nákup od Jakuba v Protivanově, u rozhledny Kopaninka nad Repechy

Den pátý Bousín – Kroměříž 200,58 km 2752 m 18h:01m:36s

Po tom co jsem pořádně vyvětral se mi v pokojíčku spalo jako v posteli a ráno se nechtělo vstávat. Naštěstí to bylo kousek do Sloupu, kde jsem našel parádní sámošku kde měli i kafe a ke snídani mi hráli varhany s nedalekého kostela. Ráno nebyla zima ani v Punkevním žlebu, tak bylo jasné, že se odpoledne pěkně ohřeju. Další cesta kolem známých atrakcí jako je Macocha, Rasovna a vysílač Kojál docela ušla. Ve Vyškově jsem si chvíli počkal na čerstvě umíchanou zmrzlinu a sledoval místního asi balkánského seladona, který byl pravděpodobně majitelem cukrárny. Dalších zhruba 80 km bylo tak nějak pořád stejných. Nahoru dolu, jen řepku a obilí po 60km vystřídaly hluboké lesy jížního okraje Chřibů. Moc to ale nepomohlo a já se pěkně pekl. Jednu chvíli navigace ukazoval 40°. Voda docházela a nikde nic. První pokus o záchranu jsem uskutečnil u Les Parku Vřesovice, ale celý areál se nachází v ĺese pod cestou a bloudit po pěšinkách a hledat hospodu se mi fakt nechtělo. Druhý pokus byl v Osvětimanech spíš městečko než vesnice, ale stejně jen jedna otevřená hospoda s rozpečenou pizzou a rozlívanou zvětralou kofolou. Tak jsem si zanadával a frčel dál. Moc pěkný hřebínek kolem rozhledny Doubí a většinou cyklostezky do Velehradu mi trochu zvedly náladu. Rychlý rádler v Pizza Caffé a hurá do sedla Bunč, kde by se asi dalo najít něco na spaní. Nekonečné 10 km dlouhé stoupání, které navíc několikrát ztrácelo nastoupanou výšku v krátkých sjezdech mě docela vyšťavilo a to doslova. Když jsem narazil na docela fajnový přístřešek v mega temném lese, měl jsem tak dva hlty vody. No nic musím dál. Kroměříž vypadala kousek ale bylo to 20 km naštěstí většinu z kopce. Rychle do non stop benzinky a pak na náměstí na druhou skoro půlnoční večeři. Na mapách.cz jsem si našel parádní čekárnu na konečné MHD a vyrazil spát.

Pětihvězdičková čekárna v Bousíně

Před Drahany, Sloup

Moravský kras, Punkevní a Kateřinská jeskyně

Macocha

Nová Rasovna, vysílač Kojál

Vyškov, cyklostezka do Morkovic

Velehrad, rohledna Modrá

Den šestý Kroměříž – Kohútka 109,74 km 1414 m 7h:45m:45s

Kolem Tlumačovských rybníků jsem se protáhl na cyklostezku kolem Moravy. V Otrokovicích jsem na podruhé našel Billu (poprvé to byla nějaká poliklinika). Před obchodem jsem poprosil, nějakýho pána, jestli mi občas mrkne na kolo, vzal to zodpovědně a při placení jsem koukal jak mu málem ujíždí MHD...:) Kolem Dřevnice to bylo v pohodě, ale ve Zlíně si Číža neodpustil výšlap k Baťovým domkům a taky motání přes centrum kolem Baťova mrakodrapu. V pondělní ranní špičce docela sranda. Pak se krajina zase zvlnila a když jsem těsně minul Slušovice, začali opravdový kopce. Za starou známou Držkovou stoupání na Troják a k rozhledně Maruška. V Hošťálkové už asi povinné občerstvení a hurá do Vsetína. Cyklostezka kolem Bečvy tentokrát spíš utrpení, už to nebavilo. Naštěstí v Novém Hrozenkově přišla odbočka na Kohútku. První 4 km mi trochu zvedly náladu, a poslední tři, který jsou teda opravdu docela prudký, mi dělal společnost náčelník Číža. Takže fajn procházka na závěr. Celkem jsem ujel 1118,6 km a nastoupal 16459 m. A pro pořádek jsem dojel poslední na 48. místě v ofiko čase 5 dní 6 hodin a 21 minut...

Tlumačovské rybníky, cyklostezka kolem Moravy

Zlín

Hrobice, rozhledna Maruška

Vsetín

Výstup na Kohútku, s nedělními finišery, cílové foto od Číži

U oběda pokec s náčelníkem a pak dolů ke koupališti Balaton. Osvěžení ve vodě, převlečení do čistýho oblečení a zpátky kolem Bečvy do Vsetína na večeři a vlak...