Czech Fixed Tour.

Loni na podzim mě napadla pošetilá myšlenka objet Českou republiku po silnicích, které jsou co možná nejblíž hranicím. V lednu jsem si celou trasu rozkreslil do 14 etap, při celkové délce 2239 km to znamenalo průměr 160 km na den. No a koncem května jsem si řekl, že jestli se chci do téhle výzvy pustit, měl bych se aspoň trochu připravit. Dokoupil jsem si teda nějaké ty brašničky na kolo, stan, časovkářskou hrazdičku, novou helmu a má milá Marťa mi nakoupila dostatečnou zásobu trenýrek. Poupravil jsem trasu tak, abych mohl nocovat v kempech. Provedl jsem několik testovacích jízd a Marťa si naplánovala 2 servisní cesty do Chebu a do Strážnice. Taky mi došlo, že je letos sté výročí vzniku samostatného Československa a tuhle bláznivou cestu můžu podniknout na jeho počest.

24. června 9:00

V neděli 24. června jsem přes zamračené nebe a spoustu přeháněk na radaru, vyrazil. První se mi do cesty postavily Orlické hory a Adršpašsko, ale pak už mě čekaly končiny zatím nepoznané. Krkonoše, Jizerské i Lužické hory si na mě připravily nekonečná stoupání, za které mě odměnily dechberoucími výhledy, jimž zpravidla dominoval Ještěd. Při dobývání nejsevernějšího bodu mé cesty, vesničky Lobendava ve Šluknovském výběžku, mě postihla první řekněme motivační krize, ale následná cesta nádhernými soutěskami Českého Švýcarska mě okamžitě vyléčila. Přesto jsem klesl až na dno České republiky a přeplavil se přes Labe v Hřensku. Potom jsem dva dny putoval nehostinnou a pustou krajinou Krušných hor po hřebenové magistrále. S odstupem času tento úsek už nevidím tak tragicky a někdy v budoucnu bych Krušným horám dal ještě druhou šanci, ale na konci června mě nekonečné rovinky s minimem výhledů, obklopené skoro až stepí sibiřského druhu docela deptaly. Taky jsem jedinkrát musel hodně improvizovat s noclehem, když jsem na Hoře Sv. Kateřiny zjistil, že kemp, který by měl dokonce provozovat městský úřad, nefunguje a ani asi nikdy nefungoval. Před divokým kempováním mě zachránil penzion Praha. Naštěstí na mě v Chebu čekala Marťa s první várkou čistých trenýrek, takže ani nevadilo, že jsem toho dne trochu zmokl, a po překonání Klínovce, nejvyššího bodu cesty, nakonec vynechal ten nejzápadnější – Aš.

Křížovky. Krkonoše.

Lipová alej z Albrechtic u Frýdlantu do Vítkova. Jizerské hory.

Ještěd z Lužických hor nedaleko Rynoltic.

Nejsevernější bod Lobendava.

 I cestou na Šumavu jsem vynechal několik příhraničních zajížděk, a tak jsem mohl jednu ze dvou skoro až mrazivých nocí strávit u našeho moře na Lipně. Ta druhá mě zastihla v České Kanadě a já se radši ukryl do chatky, což bylo po třetí a naposledy. Mezi tím jsem ještě dorazil do nejjižnější vesnice Studánky. No a pak už jsem se vrátil na Moravu, kde jsem si užil dva sice docela tropické, ale rovinaté dny. Ve Strážnici mě opět čekala výměna trenýrek a milá společnost té nejlepší provianťačky na světě... Cesta kolem Slovenska se od hranic asi nejvíc vzdálila, což má asi jistou logiku, protože dlouhá léta to vlastně žádná hranice nebyla, a tak se kolem ní nevytvořila potřeba cest. Mě tady čekaly poslední neznámé hory Beskydy, nejvýchodnější místo Vendryně a poslední a asi i největší krize při průjezdu Ostravskem. Předposlední den do Osoblahy mi na Slezské magistrále pro změnu nabídl několik šotolinových úseků po cestách necestách. Závěr přes moje domovské Jeseníky už byl vyloženě pro radost...:)

Lipno.

Lipno nad Vltavou.

Slavonice.

Hranice Čech a Moravy u Rancířova.

Mikulov.

Nové Mlýny.

Lednicko-valtický areál.

Lednice.

Strážnice.

Vsetín.

Třinec.

Areál čs. opevnění Hlučín-Darkovičky.

Slezská magistrála.

Branná.

Celá cesta nakonec měřila 1897 km, při kterých jsem nastoupal asi 20 320 m. Nejdelší etapa byla sedmý den z Babylonu na Lipno 171 km (1840 m převýšení) a nejkratší, čistě turistická, den desátý z Pavlova do Strážnice 81 km (140 m převýšení), průměrně jsem za den urazil 135,5 km. Za celou dobu jsem naštěstí neměl žádný defekt, jen jsem pravidelně mazal řetěz a dvakrát ho dopnul.

7. července 18:00

Bylo to úžasných 14 dní. Výrazně jsem posunul své hranice a ověřil si, že vydržím šlapat bez větších problémů 2 týdny den co den. Denním průměrem jsem ale trochu zaostal za očekáváním a do budoucna je tedy co zlepšovat. A všichni co mě znají, už jistě tuší, že nějaká budoucnost už se pomalu rýsuje nejen v mojí hlavě...:)