Fixed'n'Single: Svatební cesta do Jiljí

Vloni v půlce srpna jsem se svojí drahou Marťou vyrazil na první velké společné cyklo dobrodružství, které jsme pojmenovali podle letní komedie České televize z roku 1983. Kdo tento film zná ví, že šlo hlavně o testování toho, co náš vztah všechno vydrží...

U Postřelmova

Den první 10. 8. 2019

Přesně podle předpokladů jsme vyjeli se zpožděním hodinu a půl. U Postřelmova jsme potkali neteř Vendulu s kompletní mateřskou školkou, tak nám udělala pěknou výjezdní fotku. Cestou jsme odhalili nedostatky ve výstroji Martinina kola, protože plně naložená podsedlová brašna se na každé větší a pozděj i menší nerovnosti dotkla zadního kola. Naštěstí to nebylo tak fatální, aby si i Marťa neužila parádní cestu Litovelským Pomoravím. Po spoustě různých úprav a spekulací jsem v Litovli u oběda vymyslel, že se zastavíme v Olomouc City a koupíme nosič. To se sice podařilo, ale namontovat ho už ne. Každopádně jsme díky tomu strávili lehce nervózní hoďku a půl na parkovišti u Olomouc City a pořídili dárek pro naše hostitele ve Věrovanech.

→ 87 km ↗ 160 m

U obelisku, Litovelské Pomoraví

Svatojánský most v Litovli, třetí nejstarší most v ČR

Den druhý 11. 8. 2019

Po noci na gauči a po takové té klasické domácí snídani se nám azyl u spolužáka vůbec nechtělo opouštět a vyrazili jsme skoro až v 11. Hned po startu nás cesta zavedla k Tovačovským rybníkům, což je jedno z největších hnízdišť vodních ptáků na Moravě. Pak jsme si zajeli k soutoku Moravy s Bečvou a troufám si tvrdit, že jsme na naší cestě už tak hluboko nikdy neklesli. Ocitli jsme se totiž jen 196 metrů nad mořem. Dál nás čekal hodně nudný úsek po silnicích do Holešova, kde jsme se odměnili obědem, kafem a výbornými zákusky. Bylo to potřeba, protože nás čekal první pořádný kopec v Hostýnských vrších k rozcestí u Dubu (512 m), Marťou přejmenovaný na táhlou sviňu... Pak jsme se ještě zhoupli přes Ráztoku do Držkové. Tam na nás čekal krásný kemp s restaurací Patriot, který má drobnou chybu. Je mimo provoz. Naštěstí nás to nerozhodilo, a dali si jedno divočejší kempování bez sprchy...

→ 58 km ↗ 590 m

Tovačovské rybníky

Soutok Moravy s Bečvou

Autokemp Držková, mimo provoz

Den třetí 12. 8. 2019

Noc v kempu mimo provoz byla plná prapodivných snů a ráno jsme si zajeli na příjemnou snídani do hospodoobchodu, kde jsme i večeřeli. Potom nás hned čekal první a nejdelší kopec dne až do výšky 630 m a možná ještě víš, protože jsme trochu přejeli odbočku a začali se vracet do vesničky Držková, z které jsme před hodinou vyjeli. Naštěstí jsem včas rozpoznal hrozící katastrofu a zavelel k návratu na správnou cestu. A byla to další výzva, protože těžce nabyté metry jsme ztratili v docela těžkém sjezdu po rozbité lesní cestě, která se nám v závěru odměnila nádhernými výhledy. Po lehkém občerstvení se nám do cesty postavila další dvojice kopců, které o co byly kratší, o to byly prudší, a ten poslední jsme sotva vylezli. Ale pak už jsme se doslova zřítili do Vsetína na zasloužený oběd. Ze Vsetína jsme pak frčeli po krásné cyklostezce, která neustále přejížděla z jednoho břehu Vsetínské Bečvy na druhý až do Velkých Karlovic, kde jsem našli fungující kemp Machůzky. A protože v noci hrozili silné bouřky, za krásných 280 Kč jsme si vzali krásnou retro chatku...

→ 65 km ↗ 890 m

Výhled nad Hošťálkovou

Den čtvrtý 13. 8. 2019

‌Předpověď nelhala a přes noc nad naší chatkou přešly tři bouřky, které z potůčku pod našimi okny udělaly pěknou říčku. Ráno při balení nás ještě postrašila jedna přeháňka, ale pak už nás čekal jen polojasný den. Hned po snídani jsme museli zdolat nejvyšší bod celého našeho výletu a v případě Marti dokonce nejvyšší bod její dosavadní cyklistické kariéry. V sedle Kasárne vysokém 964 m jsme překonali česko-slovenskou hranici. V úžasné chatě Bačkárna jsme se posilnili pořádnou ještě valašskou kyselicou a pustili se do nekonečného sjezdu do stejně nekonečné vesnice Štiavnik. Potom jsme se protáhli kolem přehrady Mikšová a překonali Váh přes hodně svérázný most, ale to největší dobrodružství nás čekalo na cyklotrase kolem Váhu. Marťa si tu odbyla další premiéru, když jsme museli přebrodit lehce rozvodněný Váh. Před hlavním cílem naší cesty nás prověřil nečekaně zákeřný kopec, který nakonec i Marťa pokořila sice mlčky, ale o to usilovněji. Naštěstí krátký sjezd a průjezd nejužším vápencovým kaňonem ve střední Evropě Manínskou Tiesnavou byl opravdu nezapomenutelný, a to nejen proto, že jsem zde úspěšně požádal Marťu u ruku. Na konci kaňonu nás čekal funkční oldschoolovej kemp, v kterém jsme den nemohli zakončit jinak než smažákem s hranolkama...

→ 49 km ↗ 740 m

Stoupání na Kasárne

Pohled do údolí Štiavnického potoka

Manínská tiesňava

Den pátý 14. 8. 2019

Řeknu to hned ze začátku, Marťa je prostě naprosto úžasná a moc ji obdivuju. Osudná chyba v přípravě trasy totiž připravila ten nejdrsnější test, jaký bych nevymyslel, ani kdybych to zkoušel pětkrát. V noci začalo pršet a pršelo, když jsme se probudili, pršelo, když jsme se balili, pršelo, i když jsme vyrazili, a pršelo, i když jsme projížděli Povážskou Bystricí a okolím po silnicích dálničního typu. Až když jsme konečně odbočili na klidnější cesty, umoudřilo se i počasí a po poledni dokonce začalo svítit slunce. To už jsme ale zase stoupali do hor a kochali se úchvatnými výhledy na Javorníky. Pak jsem ale na jednom rozcestí koukl do mapy a zjistil, že pokračování trasy do Papajského sedla jsem naklikal jen tak nazdařbůh lesem. Nevím, jak se mi taková fatální chyba povedla, ale povedla se. Jedinou možností, jak se dostat zpátky na Moravu a nevracet se do Povážské Bystrice, bylo vyšplhat se po modré turistické značce k chatě Portáš. A když píšu vyšplhat, myslím tím zdolat stezku prudkou tak, že bych se za normálních okolností nestyděl lézt po čtyřech. No co vám budu vykládat, s naloženými koly to bylo víc jak hodně drsný dobrodružství... Ale zvládli jsme to a před Marťou smekám, protože myslím, že tohle byl omyl, za kterej bych se musel pár let omlouvat i největším drsňákům... Na chatě Portáš jsme si dali zasloužený hodně opožděný oběd a pustili se do rychlého sjezdu, který nás přivedl na cyklostezku Bečva, po které jsme opačným směrem než předevčírem sjeli do kempu ve vesničce Hovězí.

→ 59 km ↗ 880 m

Výhled na Javorníky

Chata Portáš

Výhled ze sedla Pod Kohútkou

Den šestý 15. 8. 2019

Docela nuda, ale po předešlém dni jsme ji potřebovali. Po snídani jsme pokračovali po cyklostezce Bečva do Vsetína a dál do Pržna. Cestou jsme diskutovali o tom, proč podobné cyklostezky nemají kolem Povážské Bystrice na březích Váhu. V Pržnu jsme odbočili do kopců a nahoru dolů prolezli Prženské paseky, cestou jsme potkali tři hospody. U té první jsme nechtěli čekat asi 10 min, až otevřou s tím, že se najíme někde dál, ale to se úplně nepovedlo. A nepovedlo se to ani v žádné další hospodě, takže jsme po klidných silničkách a lesních cestách, na kterých nás rušili jen lesáci těžící dřevo, dorazili do Hranic. A protože jsme byli v kempu už ve 4, postavili jsme stan a po obědovečeři vyrazili na procházku k Hranické propasti a na kafe do lázní Teplice nad Bečvou.

→ 53 km ↗ 620 m

Výhledy z Prženských pasek

Švestková alej u Malhotic

Den sedmý 16. 8. 2019

Tento den byl krizový, ale Marťa opět zabojovala, a i když už ji tělo moc neposlouchalo, hlava jí šla tvrdohlavě za cílem v našem posledním kempu v Dolním Žlebu u Šternberka. Z Hranic jsme až do Oseku nad Bečvou frčeli po cyklostezce kolem Bečvy, jen v Lipníku se zastavili na kafe. Jablečný dortík s karamelem se pravděpodobně stane top zákuskem naší cesty. Za Osekem jsme odbočili na okresky a ty nás začaly ubíjet cyklem sjezd, vesnice, hasičárna, kaplička, doleva, stoupání a tak pořád dokola až do Velkého Týnce. Kolem Olympie a solných mlýnů jsme dorazili k centru Olomouce, kde jsem Martě ukázal zkratky všemožnými podchody. Na nádražce jsme poobědvali a vyrazili po luxusní cyklostezce do Šternberka. Tam se mi podařilo trošku zabloudit, ale ani jsme se nemuseli vracet. Radar vypadal jak dalmatin, tak jsme si na poslední noc vzali pro jistotu chatku a na večeři se nacpali grilovaným kolenem.

→ 71 km ↗ 390 m

Hranice

Lipník nad Bečvou

Mezi Olomoucí a Šternberkem

Den osmý, poslední 17. 8. 2019

Dnes už nebylo co řešit. Vybral jsem trochu delší, ale rozhodně rovinatější trasu přes Litovel. Dokonce jsem vymyslel i pár alternativ, abychom nejeli úplně stejně jako první den a kolem půl šesté jsme byli úplně doma...

→ 71 km ↗ 190 m