3 Peaks Challenge

Další offline výzva byla docela silný kafe. S vyjížděním různých Jesenických kopců během jednoho den sice už mám bohaté zkušenosti, ale tohle byla tak trochu premiéra. Hned první kopec Červená hora, respektive Vřesová studánka, jsem znal jen teoreticky. Na dalších dvou stoupáních na Praděd a Dlouhé stráně mě nic nemohlo překvapit, ale na druhou stranu už dopředu bylo jasné, že to bude bolet...

Na startu

V pátek 8. května hned v první den, kdy bylo možné tuto výzvu absolvovat, jsem tedy chvíli po osmé vyrazil do Koutů nad Desnou. Necelých 22 km na rozjetí jsem zvládl za hodinu a 3 minuty a přesně v 9:17 jsem vyrazil. Trasa hned od startu vedla pěkně pozvolna do kopce po žluté TZ částí Koutů nad Desnou, která se jmenuje Annín. Vystoupal jsem až k rozcestníku Údolí Hučivé Desné, jejíž kaskády vytvářely tu pravou horskou atmosféru. Zde se cesta ostře stočila doprava, a i když by člověk řekl, že prudší už být nemůže, ještě víc se zvedla. A stoupala a stoupala až do výšky asi 1027 m, takový kopeček na zahřátí, po kterém následoval sjezdík zpět nad Kouty na rozcestí Suchostránská cesta (802 m).

Klínová hora

A odsud už to bylo pořád jen nahoru až na Vřesovou studánku 1290 m. Je to má oblíbená cesta z Červenohorského sedla, ale nahoru jsem jí jel poprvé a na rozcestí Pod Šindelnou jsem navíc odbočil doleva a vystoupal na takový pěkný hřebínek, kde mě čekaly napřed krásné výhledy na Praděd a pak hrozný úsek trsy suché trávy, kde mi kolo tancovalo víc než později na sněhu.

Výhled na Praděd od Šindelné hory

Naštěstí jsem po pár stech metrech vyjel Pod Bílým sloupem na hlavní jesenickou hřebenovku a vydal se vlevo po pěkné kamenité cestě na Vřesovou studánku.

Vřesová studánka

Výhled od Vřesky

Dal jsem si svačinu, pokochal se výhledy a rychle dál. Po stejné červené TZ, jako jsem přijel, jsem vyrazil dolů, ale tentokrát jsem frčel až na Červenohorské sedlo. Je to hlavní jesenická hřebenovka, takže jsem si docela zakličkoval mezi turisty a taky potkal dva bajkery z pořádajícího klubu Moolbike, kteří se pustili do stejné výzvy jako já. Ze sedla už jsem cestu znal víc než dobře, ale je pravda, že na Praděd jsem takhle jel taky poprvé v životě. Hned pod Klínovcem mě předjel první ze zmiňovaných bajkerů, ale naštěstí jsem se nenechal k ničemu vyprovokovat a pokračoval si dál svým tempem. Po krátkém sjezdu na Petrovku jsem se napojil na klasickou cestu na Praděd z Kout. U Kamzíku mě dojel i druhý bajker z Moolbiku a dělal mi společnost až kus za Švýcárnu. Jeho komentáři „Je to zlo!“ jsem v tu chvíli už moc dobře rozuměl...
Na nově dlážděném úseku na Velký Jezerník se nám o zábavu postaraly zbytky sněhu a ze Švýcárny na Praděd zástupy turistů, což je ale normální. Chlapci z Moolbiku měli přece jen víc sil, takže se nikde nezdržovali, za to já si na Pradědu dopřál další svačinu.

Petrovy kameny a Ovčárna

Na Pradědu

Dolů už to byla ohraná písnička. Kličkování mezi turisty, tancování na sněhu a drncání na dlažbě přes Velký Jezerník. Ten štětovaný povrch není moc kolo friendly, ale určitě lepší než asfalt. Toho jsem si užil habaděj od Petrovky až do Koutů k mostu. Tenhle výšlap na Dlouhé stráně jsem jel už nesčetněkrát a mockrát jsem ho jel i jako druhý, třetí či čtvrtý kopec v pořadí, ale tentokrát mě docela dostal. Ale přestože jsem si párkrát musel zastavit, zvládl jsem ho za necelou hoďku a půl. Nutno podotknout, že jsem jel jen k rozcestí Dlouhé stráně (závora).

Dlouhé stráně u závory

Tam jsem se vydal do zaslouženého sjezdu směr Vernířovice, ale hned u rozcestí Pod Homolí odbočil doprava do předposledního kopce pod Vřesník. Pak krátký sjezd a už opravdu poslední kopec pod Kamenec. Má krize zde dosáhla vrcholu a já se kousek prošel. Pod Kamencem jsem prokličkoval mezi rogalisty a sjel k baru U Medvěda na kofolu. Ale ani odsud dolů to nebylo úplně jednoduchý. Musel jsem po asfaltce k rozcestí Uhlířská cesta a tady po vrstevnice přejet k rozcestí U Obrázku. A dál po cyklotrase 6156 na jeden z nejdrsnějších značených úseků v Jeseníkách. Na Stravě se tenhle sjezd jmenuje San Francisco style, nevím, jak se jezdí ve Frisku, ale tohle koryto plný volnýho kamení a vyjezděných kolejí není můj šálek čaje ani kafe. Pak už jen stačilo přehodit na nejtěžší převod a dodupat to k nádraží v Koutech nad Desnou, kde na mě čekala má drahá přítelkyně. Celá ta sranda byla v mém podání 82,09 km s převýšením 2624 m a s časem 6:50:29 mi nezbývá než být spokojený, obzvlášť když je zatím aktuálně 5. z 11.

V cíli