 |
| Pole máku u rybníku Hvězda |
Letošní sezóna po lockdownech, karanténách a úrazech začala až koncem června. O to neuvěřitelnější je, co se nám podařilo naplánovat a uskutečnit o prvním prodlouženém červencovém víkendu.
3. července Kolín – Seč ↔ 58,33 km ↗ 816 m
Po náročných pracovních dnech jsme vstali brzy ráno a po půl šesté už šlapali do Zábřeha na vlak směr Kolín. Díky zpoždění vlaku jsme v Zábřeze stihli i snídani, a tak jsme v Kolíně mohli bez zdržování vyrazit zpět na východ.
 |
| Kolín |
První zastávkou byla krásná a ponurá Kutná Hora. Navštívit všechny pamětihodnosti tohoto města zabere pár hodin až dní, takže jsme jen tak projeli nebo prošli kolem Kamenné kašny, chrámu sv. Barbory, Jezuitské koleje, Vlašského dvora a trochu se zdrželi v Kafírnictví. Ale v Sedlci jsme navštívili kostnici v kostele Všech svatých.
 |
| Chrám sv. Barbory |
 |
| Jezuitská kolej, kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr |
 |
| Chrám sv. Barbory |
 |
| Kafírnictví |
 |
| Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí v Sedlci |
Cestu do Čáslavi nám zpestřil brod a hledání vhodné restaurace na oběd. Nakonec vyhrála Kozlovna Bílá růže, ale nebylo to vítězství na plné čáře. Zapečený losos s penne byl spíš taková plichta...:)
Z Čáslavi do Ronova nad Doubravou jsme jeli po hlavní silnici, a to není žádná zábava, ani když se silnice jako had omotává kolem zámku Žleby.
 |
| Zámek Žleby |
V Ronově nad Doubravou jsme konečně najeli na vedlejší silnici, ale ani to moc nepomohlo. Až zbytečný kopec po odfrézované silnici a následný těžký rozblácený sjezd do Hedvičina údolí nás vytrhly z nastupující krize. Cesta Hedvičiným údolím, kolem rybníku Peklo a Počátky byla to nejlepší z prvního dne. Pak nás už čekal jen táhlý kopec přes Žďárec u Seče k replice šibenice, sjezd k přehradě Seč a závěrečný výjezd do kempu Pláž. Tak narvaný kemp jsme ještě na našich cestách nezažili. Přeřvávající se hudba, stolky prohýbající se pod zásobami alkoholu u skupinek mladých kempařů a spíš fastfoodová nabídka všech 4 restaurací v areálu naše rozčarování jen umocnily. Ale jinak v kempu vše fungovalo, byl pořádek a umístění na břehu přehrady prostě nemá chybu...
 |
| Hedvičino údolí a replika šibenice u Seče |
 |
| Seč – kemp Pláž |
4. července Seč – Roudná ↔ 60,27 km ↗ 908 m
Ráno jsme ze spacáků moc nespěchali, takže než jsme se sbalili, nasnídali a vyrazili, bylo lehce po půl desáté. Objeli jsme přehradu, projeli tunelem, přejeli hráz a vjeli do hlubokých lesů. Tam nás čekala cesta pořád nahoru dolu až do Dolního a Horního Bradla.
 |
| Ranní výhled ze stanu a na hrázi sečské přehrady |
 |
| Kemp Pláž z hráze |
 |
| Hráz sečské přehrady |
 |
| Za Horním Bradlem |
Dlouhé stoupání přes Kameničky a Rohoznou na nejvyšší bod dne do 612 m n. m. se nám odměnilo nekonečným sjezdem až k památníků vypálené osady Ležáky. Ten nás překvapil svou klidnou atmosférou, kterou nenarušila ani nabídka rakviček v místním občerstvení...
 |
| Rohozenský velký rybník |
 |
| Ležáky |
 |
| Ležáky |
 |
| Ležáky – lom |
Další důležitou zastávkou byl oběd v restauraci U Palečků ve Skutči, která se stala vítězem naší gastro soutěže. Krásné prostředí, milý personál a jeden z nejlepších salátů Caesar, co jsme kdy v životě jedli, znamenaly 9,5 bodu z 10...
Krátký úsek po hlavní silnici jsme přežili bez úhony a před námi bylo hluboké údolí říčky Krounky u hradu Rychmburk. Rychle ztracené výškové metry jsme museli stejně rychle zase nabýt a pak ještě vystoupat k rozhledně Borůvka. A tam jsme již narazili na značení cyklotras Toulovcových maštalí. Hned první ochutnávka nám připravila pořádné dobrodružství. Trasa číslo 1 zde vede po ostrém hřebínku mezi Střítěžskou a Pivnickou roklí, do které doslova padá těžkým sjezdem, jehož začátek jsme jako cestu rozhodně neidentifikovali. Po čtvrt hodině pátrání jsme přece jen usoudili, že to, co vypadalo jako vodou vymleté koryto, je ta správná cesta a sešli k Dolanskému mlýnu, kde nás navíc čekala malá bahenní koupel. Za odměnu jsme si pak vystoupali náročnou kamenitou cestu kolem Pivnické rokle k vesnici Zderaz. I další cesta po Toulovcových cyklotrasách nebyla úplně jednoduchá a za skálou Kazatelna jsme se trochu zalekli další divoké pěšiny a kolem skautského tábora vyjeli na silnici do Nových Hradů. Z té jsme odbočili do malebné chatové osady Roudná, kde byl náš kemp u koupaliště. Ten byl i díky své pidi velikosti dost plný a náš stan se tam vešel tak tak. Ochutnali jsme zdejší dančí klobásu, pivo Hejkal z Nového Města na Moravě a dlouho do noci nám k usínání hráli místní písničkáři, kteří se ale nezalekli ani Highway To Hell od AC/DC.
 |
| Rychmburk |
 |
| Borůvka |
 |
| Vpravo odbočka k Dolanskému mlýnu...:) |
 |
| Někde u skály Kazatelna |
 |
| Borovicové lesy v Toulovcových maštalích |
5. července Roudná – Šumperk ↔ 102,35 km ↗ 886 m
Tentokrát jsme z kempu docela spěchali, protože Marťa měla před sebou velkou výzvu, a to ujet první stovku v životě. Vyrazili jsme tedy už o půl osmé a loupeživý rytíř Toulovec, podle kterého se zdejší skály jmenují a který si zde podle legend ukrýval své bohatství, si pro nás připravil další náročnou zkoušku. Naše oblíbená trasa číslo 1 zde totiž vedla nahoru po velmi pěkné kořeny propletené a kameny dlážděné pěšině přímo nad skalní útvar Toulovcovy maštale. Naštěstí jsme ho nepřehlédli a mohli se projít po skalních věžích a nahlédnout do hlubokých proláklin.
 |
| Naše oblíbená trasa číslo 1 |
Ještě pár dalších km jsme si užívali praskání písku pod koly, až jsme u vesnice Budislav opustili Toulovcovy maštale, v obchodě u hasičů si koupili malou svačinu a pokračovali do Litomyšle. Náš dokonalý plán na vydatný brunch ve všemi doporučované restauraci U Medvěda dostal hned po příjezdu první trhlinu. Restaurace totiž neotvírala v avizovaných 10 hodin ale až v 11. Vyrazili jsme tedy na obhlídku zámku a klášterních zahrad. Bohužel tento plán B nám zhatil právě probíhající festival Smetanova Litomyšl, díky kterému byl vstup do zahrad jen pro návštěvníky festivalu. Počkali jsme tedy na jedenáctou a hladoví a plní očekávání vyrazili k Medvědovi. Nabídka spíše klasických jídel jako svíčková, moravský vrabec apod. znamenala opět objednání salátu Caesar, který ale tomu ze Skutče nesahal ani po kotníky. A fatální absence našich oblíbených nealko nápojů, které jsme museli nahradit klasickým Birellem, a spíše podprůměrné italské presso naše zklamání dovršily...
 |
| Váchalova ulička |
 |
| Zámek a loket český |
S plnými břichy a doplněnými zásobami jsme o půl jedné konečně vyrazili směr Šumperk a čekalo nás ještě 75 km a jeden pořádný kopec. Nečekaně zvlněná cesta přes Strakov, Janov, Mendryku a Gajer nás přivedla do Psí kuchyně, kde už to znám a kde nás teoreticky nemělo už nic překvapit. Za rybníkem Hvězda jsme přejeli hlavní silnici ze Svitav do Lanškrouna a vyrazili do toho pořádnýho kopce přes Annenskou Studánku a Helvíkov nad Mladějovické hradisko, kde byl s výškou 640 m n. m. nejvyšší bod celého našeho putování. Bylo to dlouhé a výživné, ale Marťa se s tím poprala víc než dobře a stejně dobře zvládla i prudký sjezd do Mladějova plný bláta, kamení, listí a větví, na kterém by si podle mě vylámal zuby nejeden bajker. A pak už šlo o to jen vydržet. Napřed nekonečný sjezd Mladějovem a stejně nekonečný Rychnov na Moravě, docela hravou cestu kolem Třebářovských rybníků a podobně zábavnou silnicí kolem Moravské Sázavy do Hoštejna. Tam doplnit energii bezinkovou limonádou a nečekaně dobrou pizzou z mrazáku v hospodě U Hřiště. A pak už trochu na morál po cyklostezce do Lupěného, opět kolem Sázavy do Zábřeha a dál až k ceduli Šumperk, kde jsme si mohli 18:12 udělat finální foto...
 |
| Výhled mezi Anenskou Studánkou a Helvíkovem |
 |
| Doma... |
Za tři dny jsme i s cestou na vlak ujeli 236,95 km a nastoupali 2622 m a znovu si potvrdili, že je u nás všude moc hezky, a to i na místech kam neproudí davy turistů...
Žádné komentáře:
Okomentovat