čtvrtek 9. července 2020

Solo Challenge Cup - Welzova 400

Další výzvou ultra-bike.cz , kterou jsem absolvoval, je Welzlova 400. Tentokrát šlo o ryze silniční trasu, jak název napovídá, dlouhou kolem 400 km a tím pádem se stala skvělým tréninkem na letošní furtšlapací masakr. Rozdělil jsem si ji na dva dny. V neděli 5. července jsem v 6:53 vyrazil ze Zábřeha směr západ. Prokličkoval kolem Lanškrouna, protáhl se do Litomyšle na kafe. Přehoupl se přes borovicové lesy Toulovcových Maštalí do táhlých kopců na Vysočině. Kolem Milovského rybníku dojel do restaurace Klokočí v Kadově na polívku. Dalším krásným lesním úsekem objel Devět skal a přes Hlinsko dorazil do Trhové Kamenice, kde jsem musel objet uzavírku, abych se dostal k přehradě Seč, kde jsem po poměrně vysoké hrázi vjel rovnou do tunelu. Pak už zbývalo jen projet jak had zamotanou silnicí kolem zámku Žleby a překonat kousek polní cesty s brodem za Čáslaví a byl jsem v Kutné Hoře. Pizza na večeři a rychle ještě kousek popojet za Týnec nad Labem k Labským Chrčicím, kde jsem zabivakoval u rybníčku. Strava se zastavila na hodnotě 250,58 km a 3252 m převýšení a s ranní cestou do Zábřeha jsem tedy najel za celý den 268 km.

Zábřeh 5. července 6:53 start

Litomyšl UNESCO under reconstruction

V Litomyšli se nebojí ani moderní architektury, knihovna v přístavbě Piaristické koleje

Litomyšl, svačina v Kafemysl

Uzavírka v Poříčí u Litomyšle

Z Krátké do Kadova

Restaurace Klokočí v Kadově, konečně pořádnej stojan na kola

Seč

Seč

Čáslav

Brod na cyklotrase z Čáslavi do Kutné Hory

Kutná Hora

Kutná Hora

Kutná Hora, dlažba u kostnice v Sedlci


Celou noc mi dělali společnost komáři, ale docela jsem se vyspal a 5:16 už jsem opět vyrazil. Bez snídaně to nebyla žádná sláva, naštěstí po rovině, které vévodila 3 km dlouhá alej kladrubského hřebčína. V Pardubicích u Globusu jsem počkal, až otevře benzínka, a dal si luxusní snídani. Tatranku, Milu a Colu. Po malém motání uzavřenými ulicemi jsem projel kolem Kunětické hory a přes starý provizorní most z roku 1947 v Kuněticích do dalších nekonečných rovinek v hradeckých lesích. Za Týništěm nad Orlicí si začal užívat první náznaky Orlických hor. V Rychnově nad Kněžnou se pokusil občerstvit, ale kolem 10 hodiny musel vzít za vděk Lídlem a pak mě hned pozdržela první krátká přeháňka. Pěkně zvlněnou krajinou přes údolí Zdobnice a Rokytnici v Orlických horách jsem dorazil na Pastviny na oběd. Zase trochu pršelo a já ve stoupání Nekoří odbočil na špatnou cyklotrasu, ale nahoře přejel na tu správnou a užil si krkolomný sjezd vesnicí Sobkovice. Malebným údolím Orličského potoka jsem projel Orličkami a pořád nahoru dolu dál a dál až do závěrečného trojboje na česko-moravské hranici Cotkytle, Crhov a Jedlí. No a to už jsem byl doma a v 17:38 vypnul Stravu u sochy Jana Eskymo Welzla v Zábřeze. Druhá etapa byla dlouhá 183,71 km s převýšením 2368 m.

Bivak u Labských Chrčic

Labské Chrčice

Hřebčín Kladruby, doprava a 3 km rovně...

...ani tam to není špatný...

Kunětice, provizorní most z 1947

Pepek Zilvar, Čeněk Jirsák, Eda Kemlink, Petr Bajza a Antonín Bejval

Rychnov nad Kněžnou, svačina u Lídlu

Rychnov nad Kněžnou, zámek

Most přes Zdobnici u Pěčína

Kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí se zvláštními malbami čertů nebo snad dokonce ufonů...

Pastviny z hráze v dešti

Zábřeh 6. července 17:38 cíl


Celá trasa Welzlovy výzvy tedy byla 434,29 km s převýšením 5620 m a zvládl jsem ji za 34h a 45m. I s následnou cestou domů jsem za dva dny ujel 468 km, a to je konečně hodnota, se kterou se sice s respektem, ale už trochu v klidu, můžu pustit do největší výzvy tohoto roku. No a o tom příště.


Žádné komentáře:

Okomentovat