Fixed'n'Single: září 2015

"Když lovec honí dva králíky, utečou mu oba. Prohrávejte velkolepě, lovte dva tygry..." Takhle končil můj poslední post a já měl opravdové obavy, že absolvovat ten nejšílenější nápad mé dosavadní cyklistické kariéry na fixce je holá utopie. Ale prohra se nekonala a já zažil něco těžko popsatelného. Ale popořadě.
Dostat se na místo pro nás znamenalo urazit autem za 14 hodin asi 1600 km, takže náš sobotní program nebyl příliš pestrý. Skoro celou cestu přes Francii nás doprovázel v lepším případě déšť, ale většinou pořádnej slejvák. Do apartmánového komplexu Les Demeures du Ventoux u městečka Aubignan jsme dorazili v deset večer. Neděle měla být deštivá a tak byla v plánu aklimatizace. V našem případě prohlídka Aubignanu, nákup, průzkum prvního startovního městečka Bedoin a malý výlet do Avignonu. Vrchol Mont Ventoux byl celý den v mracích a dole v údolí fučel pořádný vítr, který večer ještě zesílil. Předpověď na pondělí sice slibovala uklidnění větru ale déšť. V noci se k fujavici přidala bouře a tak jsme moc klidné spaní neměli.

14.9.2015 5:00
Budíček. Na nebi svítí hvězdy a kdesi v dáli za Mont Ventoux se ještě blýská, ale vyrážíme. Nedělní průzkum Bedoinu nám je k ničemu, protože ve městě jsou trhy a celé centrum je zavřené. Parkujeme tedy hned na vjezdu a k nultému kilometru jedeme kolmo.

První razítko si dáváme v pizzerii přesně v 7:15. Po nezbytném focení vyrážíme. Napřed vyráží MTB sekce Alda s Ivanem a po chvilce i Martin na koloběžce, který má v plánu jen jeden výjezd a já na fixce. První 3 km jsou pozvolné, ale rovinka to není. Martin si jede pohodu a já mám brzy na dohled chlapy s přehazovačkama. V Saint Esteve se cesta prudce stáčí vlevo a stoupání narůstá. Dalších 10 km se drží stále kolem 10%. Já jedu zatím celkem bez problému chvíli ve stoje, chvíli v sedě a samozřejmě pěkně cik-cak, abych si ten prďák zmírnil. Po pár zatáčkách Aldu s Ivanem dojíždím, ale udržím se jen chvíli a dopřávám si první krátkou pauzičku.

Provoz je zatím mizivý, takže stále šněruju, jen na jedné dlouhé a strmé rovince mě předjíždí několik aut a já se musím držet u krajnice. Nejhorších 500m téhle trasy...

U chaty Chalet Reynard končí les a začíná měsíční krajina, která je spolu s větrem poznávacím znamením Mont Ventoux (větrná hora). Ale my máme štěstí nefouká, teplota je příjemná a mě tedy nezbývá než se kochat nádhernými výhledy a pomalu postupovat k vrcholu.

Díky Romanu Kreuzigerovi se tu na silnici našlo i pořádné povzbuzení a taky jsem musel zastavit u pomníčku Toma Simpsona, který zde tragicky zahynul při Tour de France v roce 1967 na dehydrataci, způsobenou vedrem a koktailem alkoholu a amfetaminu, který si dopřál pod kopcem.

V jedné serpentýně jsem zahledl Aldu s Ivanem, ale na vrcholu už nebyli. Za to tu na mě čekali Holanďané, které jsem potkal asi v půli kopce, a přivítali mě mohutným potleskem. První výjezd z Bedoinu jsem zvládl sice v pohodě, ale za 3 hodiny, což není dobré. Svačina, razítko, foto a rychle dolů.

Hned na vyhlídce pod vrcholem vidím stoupat Martina. Je fakt dobrej! Chvíli uvažuju, že bych na něj počkal, ale čas je proti.

Sjezd do Malaucene se mi zdá z poloviny dost mírný, dokonce nepoužívám brzdu, takže ve výjezdu nevidím žádný problém. Těsně nad městem potkávám kluky, kteří už šlapou nahoru. Pokecáme a rychle dál. Dole si dávám café, razítko a 11:27 vyrážím. Prvních 5 km je dobrých, ale nějak nemůžu narazit na ty vyloženě pohodové pasáže co si pamatuju ze sjezdu.

A tak, když najíždím do nejstrmějšího úseku mám toho už docela dost. Max 14% to je údaj na oficiálních stránkách Club des cinglés du Mont Ventoux. A nelhal. Místy se cesta napřimuje, ale já už to ani nepoznám.10 km bojuju o život a spolu se mnou ještě postarší pár z Itálie, mladý pár z Anglie s plně naloženými koly a několik tandemů, které ale míří jen do střediska Mont Serein ve výšce 1437m. Tam zastavuju i já a doplňuju vodu. V hlavě už mi běží různé katastrofické scénáře, ale čas je stále únosný.

Když konečně uvidím vrchol, přes který se valí mračna trošku ožiju, ale stále to asi není moc pěkný pohled. Cyklisté sjíždějící dolů na mě křičí, protože mé šněrování silnice jim asi připomíná Toma Simpsona těsně před kolapsem...

Ale nevzdal jsem to. Ani já, ani Italové, ani Angličané, ale mě to čeká ještě jednou. Čas tohoto výjezdu 3.20 je vlastně výborný, na to jak jsem se trápil. Ale vzhledem k tomu, že za 5 hodin je tma a mě čekají ještě, kromě nejlehčího, ale nejdelšího výjezdu dva sjezdy, mám trochu obavy.

Dolů to jede parádně. Od Chalet Reynard je sice do Saultu 20km, ale skoro celou dobu nemusím šahat na brzdu a užívám si sjezd tak jak to mám na fixce nejraděj... Aldu s Ivanem opět potkávám až na levandulových polích před Saultem. Výjezd z Malaucenu si taky "užili" a já jim říkám své obavy, že to za světla nedám, takže domlouváme nějaké záložní plány a já frčím do Saultu. Vysněnou polívku si samozřejmě nedávám, ale francouzská gastronomie mě překvapí sandwichem se šunkou a sýrem, což je pořádná bageta, která opravdu obsahuje jen šunku a sýr. Tak jsem se aspoň docela najedl...
16:30 vyrážím na posledních 26 km do kopce. Výjezd začíná sjezdem, vrchol napřed nemůžu najít a pak zjistím, že je opět v mracích, nálada klesá...

Ale stoupání je opravdu mírné, takže těch 20km k Chalet Reynard doslova letím. Co mi angličtina dovolí klábosím s dvěma Holanďany na silničkách a kolem čtvrt na 7 jsem zase na měsíční krajině.

Počasí je stále perfektní a vítr stále nefouká, takže už jen mírně zápasím se svojí únavou. Ve stoje už od Mont Serein dostávám křeče, tak si to pomalu šněruju nahoru. Napřed potkávám Ivana a za zatáčkou i Aldu. Je jasné že i sjezd dám za šera. Vše je OK. Těsně pod vrcholem mě zdraví ti dva Holanďáné a 19:10 jsem nahoře. Naposledy. Za 2:40 což je super. Už tu nikdo není, jen havran a francouzský stařík se ženou, který tu běhá a rozplývá se nad tou nádherou, ale nerozumí mi ani slovo. Pochopí jen že jsem Čech a blázen (to mám na kole napsáno francouzsky) a vyfotí mě...

Slunce zapadá takže ani tentokrát se nesmím zdržovat. Cestou ještě potkávám 6 dalších adeptů na to stát se bláznem z hory Mont Ventoux. Udělám pár fotek a 20:00 vypínám endomondo u nultého km v Bedoinu...

Kluci už na mě čekají s pizzou na parkovišti. Martin na koloběžce dal podle plánu jen jeden výjezd a my ostatní splnili podmínky pro vstup do klubu, tak doufáme, že pořadatelé nenajdou žádné formální nedostatky a budou z nás oficiálně blázni...

pátek 25. září 2015

2 a půl dne v Provence...

pátek 18. září 2015

Oba tygři v kleci...