Studio Lunchmeat pořádá festival moderní elektronické hudby a umění nových medií na různých neobvyklých místech. Minulé dva ročníky se konaly v bývalém kinosále v podzemí Veletržního paláce a letošní warm-up v Anežském klášteře. Hlavní večer se pak přestěhoval do rozlehlých prostor ve funkcionalistické budově bývalých Elektrických podniků, ve které například v 90. letech sídlil klub Belmondo a v roce 2010 vystoupil Alan Wilder s projektem Recoil. Změna to nebyla úplně nejšťastnější, ale program tak mohl nabobtnat na 3 stage.
Dveře se otvíraly o půl deváté a já dorazil na 9, kdy se mělo začít hrát. Ale bylo to možná až buransky brzo, takže ani ochranka nebyla na svých místech a já v klidu zabloudil do hlavního sálu, kde ještě probíhaly přípravy. Vyváděl mě sám pan ředitel festivalu, na což jsem přišel až doma, ale byl milý a vypadal jak vandrák, sympatické...
První vystoupení se odehrálo na Elektra stage. Britské duo Sculpture nabídlo velmi chaotickou a nervní směs digitálních a analogových výbojů vystavěných kolem smyček přehrávaných s kotoučového magnetofonu, na kterém různě dlouhé pásky napínala obyčejná petka s vodou. VJ na točícím se gramofonu různě manipuloval s obrázky, překrýval je, zakrýval, posunoval, odhazoval, přihazoval a to vše se natáčelo a promítalo na plátno. Zatraceně dobré. Multiply ↔︎ Inspiration.
SHXCXCHCXSH je tajemné anonymní duo ze Švédska. Jejich naléhavé minimalistické, industriální a temné vystoupení umocnila podobně apokalyptická projekce portugalského visuálního umělce Pedro Maia, který používá staré 16mm filmy se všemi klady i zápory. Finále gradujícího setu s projekcí hořících budov patřilo mezi nejsilnější okamžiky celého festivalu. Copy ⇢ Rigid.
Patten. Do třetice duo tentokrát z Londýna. Pěkný a pestrý visuál i hudba, ale celému tomu chyběla nějaká kontinuita, třeba... Copy ≠ Control.
Kyoka. Japonka žijící v Berlíně předvedla nepředvídatelný, křehký i divoký set. Neone stage, kde hrála mě pak bavila asi nejvíc. Stísněný prostor nabitý elektrizující atmosférou. Multiply ↝ (Multi)Play.
SØS Gunver Ryberg. Dánská producentka zaplnila Neone stage typicky severskou mrazivou atmosférou, kterou mikroskopickou organicko laboratorní projekcí dotáhly k dokonalosti české studentky Damu a Famu Tereza Bartůňková a Adéla Kudlova. Jejich téměř statické obrazy výborně fungovaly a v tomto případě mi dokonce ani nevadila monotonost celého visuálu.
A stejně jako po cestě mrazivou severskou krajinou asi přijde vhod šálek horkého čaje na zahřátí, ovládly nakonec ambientní krajinu taneční hypnotické beaty a roztančili všechny přítomné... Multiply ↑ Organically.
Za to na mé oblíbené Neone stage se děly věci. Positive Centre se nedržel svého oblíbeného rytmu 110 bpm, ale pěkně zostra sázel industriální techno o dobrých 20 bpm rychlejší. Visuál v režii Polygon Crew (Světlonoš, Urbi et Orbi a Vojtěch Kálecký) si vystačil s černobílou projekcí, jednou zářivkou a stroboskopem. Minimalistické a účinné. A já musel znova tancovat... Multiply ➚ Acceleration.
Ale to už bylo 5 hodin ráno a únava zvítězila, když prý na Neone stage Objekt přepisoval historii, já už klimbal ve vlaku. Bohužel...
Letošní Lunchmeat Festival patřil k akcím, které mě přesvědčili, že pídit se po nové hudbě je zatraceně zábavnější než vidět po x-té svou oblíbenou kapelu, byť by byla sebelepší...
Letošní Lunchmeat Festival patřil k akcím, které mě přesvědčili, že pídit se po nové hudbě je zatraceně zábavnější než vidět po x-té svou oblíbenou kapelu, byť by byla sebelepší...
