Možná to tak vůbec nebylo, ale pamatuju si, že když jsem byl malej byla v Mohelnici na náměstí značka Praha 250 km. Říkal jsem si: "paráda, do Mohelnice trefím a pak už jsou tam značky, někdy si do té Prahy zajedu..." Trvalo to pár let, ale loni 3. června jsem konečně vyrazil. Trasu jsem si nenaplánoval přes Mohelnici a všechno jsem to musel stihnout tak, abych se vrátil posledním vlakem 21:30 z Prahy do Zábřeha...
Vyrazil jsem tedy už 5:43 směr Zábřeh. Léty prověřenou klasickou cestu do Čech mi zkomplikovala až uzavírka v České Třebové a zpříjemnila nově dostavěná cyklostezka v Ústí nad Orlicí. Cyklostezka z Ústí do Brandýsa je kvůli rekonstrukci železniční trati uzavřená a ani na místě se mi nepodařilo zjistit jestli je opravdu neprůjezdná. Pro jistotu jsem tedy dál pokračoval do skoro největšího kopce celé trasy přes vesnici Sudislav, kde jsem si dopřál první svačinu. V Brandýse nad Orlicí jsem dojel k zavřenému přejezdu na kterém navíc zaparkoval nákladní vlak. Naštěstí jsem si ale všiml projíždějících řidičů a cyklistů a uvědomil si, že na druhém konci nádraží je podjezd. Cesta do Chocně na výborné lívance v Káva Krám už pak byla formalita, když teda nebudu počítat projetí uzavírky a kruháče v protisměru.
 |
| Ústí nad Orlicí, stoupání do Sudislavi, Brandýs nad Orlicí |
 |
| Před Chocní, Káva Krám Choceň, u Opočna |
Za Chocní už mě čekaly Pardubické roviny, které hned u Uherska zpestřila tak trochu zrušená silnice do Turova pod novou dálnicí. Ale pak už to bylo jen úmorné ukrajování kilometrů až do Choltic, kde jsem měl vyhlídnutou Zámeckou restauraci. Bylo tam narváno, obsluha trochu nestíhala, ale Caesar byl dobrý a jako bonus měli švestkovýho nealko Bernarda, takže cajk.
 |
| Pod novou dálnící u Turova, Pardubické roviny |
 |
| Choltice, Kolín, vysílač Liblice |
Další postup už byl trošku zábavnější. Za oborou Litošice mě čekal nečekaný sjezd z nejsevernějšího výběžku Železných hor, další uzavírka na okraji Kolína, kterou jsem nakonec překonal po kolejích a marné hledání nějaké kavárny v Kolíně. Na dvoustém kilometru přišla velká krize. Pálení chodidel v ještě pořád nevyježděných botách vyřešila krátká procházka, ale bylo potřeba nějak zahnat chutě. Záchrana přišla ve vietnamské večerce ve Viticích.
 |
| Vitice, zkratka Tuchoraz Vrátkov |
Při plánování trasy jsem se chtěl vyhnout zajížďce do Českého Brodu a naklikal si cestu zkratkou po cyklotrase SOS. Mapy.cz varovali, že cesta není vhodná pro silniční kolo, ale vrstevnice mě nevarovali, že půjde o prudký kopec dolů a pak zase nahoru. Sjezd dlážděnou cestou kolem tvrze v Tuchorazech jsem dokonce zvládl v sedle. Další atrakcí hned v další vesnici Tismice byl románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z 12. století. No a pak už mě čekalo selfíčko u cedule Hlavní město Praha v Kolodějích.
 |
| Tismice, Koloděje |
Ale do cíle bylo ještě nějakých 25 km. Promotat se navíc okrajem Prahy a vyhnout se frekventovaným silnicím znamenalo dalších pár gravelových úseků, nějaké ty schody nahoru i dolu, prudký výšlap na zahrádkářskou kolonii Třešňovka a jeden krkolomný sjezd parkem Na Krejcárku. Ale pak už jsem se dostal na cyklostezku po bývalé železniční trati pod Vítkovem a měl jsem vyhráno.
 |
| Cyklotrasa A25 přes železniční stanice Praha Kyje, nad Průmyslovou ulicí a u Hořejšího rybníka |
Kousek za starým Vítkovským tunel je totiž má oblíbená hospoda Planeta Žižkov a zasloužená odměna za celodenní dřinu. Po burgru a jednom pivu bylo ještě potřeba proplést se turisty ucpaným centrem až na Karlův most, který jsem si vybral jako opravdový cíl mé cesty. Poprosit japonské turisty o cílové foto a zpátky na Hlavák...
 |
| Planeta Žižkov, Karlův most |
 |
| Staromák a Hlavák |
