 |
| Výhled z Pradědu |
Třetí výzvou
ultra-bike.cz , na kterou jsem se vydal, bylo Nebe Moravy. Úkol byl jasný projet Jeseníky, přejet do Beskyd, projet je a vrátit se do Jeseníků. V číslech to znamenalo 526 km a převýšení 8881 m (jojo, je to o 33 m víc než Mount Everest), které jsem si rozdělil do 3 dní.
V pátek 24. července v 7:49 ráno jsem tedy vyrazil z Velkých Losin poprvé otestovat asfaltovou cestu na Tři kameny a v tomto směru jsem hlavně ocenil perfektní asfalt ve sjezdu přes Přemyslov. Výšlap na Dlouhé Stráně z Loučné nad Desnou je prostě za trest a s nabalenou fixkou dvakrát za trest. Ale prošel jsem se asi jen 3 km a říkal si, že na Červenohorským sedle si spravím chuť. Ale vůbec mi to nejelo a byl to nakonec nejhorší kopec dne. Aby se to nepletlo, v Bělé mě čekalo Videlské sedlo a tam se žádné překvapení nekonalo a já se zase kousek prošel. Dolů a hned zase nahoru na sedlo pod Lyrou, které patří do kategorie táhlá sviňa. S Jeseníky jsem se rozloučil tím nejvyšším, co tu máme, a k vlastnímu překvapení jsem celý Praděd sice pomalu, ale vyjel, a dokonce asi o 40 min dřív, než jsem si v průběhu dne plánoval, přesně v 16:20. Nahoře mě tedy čekala zasloužená sladká odměna v podobě borůvkových knedlíků. Pří pohledu na východ mě trochu strašila bouřka, ale nemohl jsem otálet a vyrazil. Přes Bruntál a kolem Slezské Harty se mi podařilo dojet až do Žimrovic u Hradce nad Moravicí, kde jsem si vyhlídl krásný přístřešek na přespání.
167,89 km 
3739 m 
14h:16m
 |
| Pátek 24.7.2020 7:49 Most přes Losinku, má pomyslná startovní čára |
 |
| Pekařov |
 |
| Dlouhé Stráně |
 |
| Dolní nádrž |
 |
| Stoupání na Červenohorské sedlo |
 |
| Videlské sedlo |
 |
| Sedlo pod Lyrou |
 |
| Kolem čtvrté už je na Pradědu klid |
 |
| Slezská Harta |
 |
| Slezská Harta |
 |
| Západ slunce u vesnice Melč |
Noc na stole byla relativně klidná a já mohl 6:16 opět vyrazit. V Hradci nad Moravicí jsem si zajel omrknout ten jejich Červenej zámek a pak už zase sledoval trasu, která mě vedla přes Frýdek Místek k prvnímu Beskydskému stoupání. Chata Prašivá jen 3 km dlouhý, ale věru drsný kopec, takže jsem si ho skoro celý pěkně vyšel. To je tak, když si s sebou na takový výlety neberu přehazovačku. Konala se tam navíc akce (Nejen) s kočárky na vrcholy, takže celou cestu jsem potkával rodiny s dětmi plnícími různé pirátské úkoly, ještě štěstí, že jsem se taky nemusel zapojit. Ale největším zádrhelem bylo, že už tak krkolomná cesta neobsahovala moc asfaltu, ale hlavně kamení, štěrk a nepříjemně trčící ocelové překlady. A tak jsem se po polívce pustil tou samou rozbitou cestou dolů, což na 25mm pláštích nebyla úplně zábava, ale já i kolo jsme tuhle zbytečnou zajížďku přežili. Následovala další zajížďka a to na nic menšího než Lysou horu. Napřed 10,5 km mírně do kopce na rozcestí Papežov a pak na obávaných 8,5 km, některými cyklisty považovaných za nejtěžší kopec v ČR. A já se k nim asi můžu přidat, protože na asfaltu jsem u nás nic horšího nejel, respektive nešel. Víc jak od poloviny jsem totiž vzdal jakékoliv pokusy o jízdu, přezul si boty a pěkně si ty 4,5 km vyšel. Nahoře mě čekaly zástupy turistů, fronta v bufetu a rozhodně lepší borůvkový knedlíky než na Pradědu. A taky lehká panika ohledně toho, že asi nedojedu tam, kam jsem měl v plánu dojet. Ve sjezdu se mi postarali o zpestření účastníci Běhu na Lysou horu, mimochodem vítěz stejnou trasu jako já zvládl lehce pod 40 minut, já jel a šel hodinu a půl... Přejezd kolem Frýdlantu nad Ostravicí k dalšímu kopci, kterým byly Pustevny, mi zkomplikovalo pár dalších nečekaně prudkých kopečků, a tak jsem se do Ráztoky, kde začíná opravdové stoupání, dostal až v 18:00. Už jsem vymýšlel plány B a C, očekávaje další tlačení kola, ale nevím, kde se ve mě vzal druhý, třetí nebo snad i čtvrtý dech, a já si celý tenhle ve stínu lesa ukrytý 5 km dlouhý kopec vyšlápl jako nic. Nahoře mé rozhodování vyřešily zavřené restaurace a bufety a já mohl po povinné vrcholové fotce hned fičet dolů a do posledního beskydského kopce Soláň. Tam se mi ještě podařilo v právě zavírající hospůdce objednat pizzu a pak už jsem jen sjel kousek dolů, kde jsem měl vyhlídnutou čekárnu.
171,74 km 3437 m 14h:56m
 |
| Můj bivak u Žimrovic |
 |
| Hradec nad Moravicí, Červený zámek |
 |
| Hráz mezi rybníky Bezruč a Křivý u Jistebníku |
 |
| Stará Ves nad Ondřejnicí |
 |
| Cesta přes Morávku u Raškovic taky nebyla úplně vhodná pro silniční kolo |
 |
| Chata Prašivá |
 |
| Cestou na a z Prašivé stál za pozornost jen tenhle potok |
 |
| Když jsem na Lysou tlačil, tak jsem to bral i zkratkama... |
 |
| Vrcholová na Lysé přesně 22 hodin po Pradědu, takže jsem splnil i výzvu Peklo Moravy, což je během 24 hodin vyjet na Lysou a Praděd a i mezi tím jet jen na kole... |
 |
| Výhled z Lysé hory |
 |
| Výhled z Pusteven, vlevo Radhošť |
 |
| Soláň |
Nečekal jsem, že na silnici přes Soláň bude takový provoz, ale až do půl 12 jezdilo auto za autem a i pak mě ještě několikrát probudili. Do pěti jsem ale něco naspal a mohl vyrazit domů. Do Velkých Karlovic a po cyklostezce Bečva do Vsetína to byl fofr. Ale za Vsetínem se ukázalo, že i návrat nebude zadarmo. Stoupání přes Dušnou, sjezd k přehradě Bystřička a další nekonečný kopec přes Velkou Lhotu nad Valašské Meziříčí, odkud byl nádherný výhled na toto město a celé Beskydy i Hostýnské vrchy, patřil k vrcholům celého výletu. Po krátké pauze na kafe jsem pokračoval do Hranic na polívku. Tam mě čekalo nemilé překvapení, když má trasa měla vést po docela frekventované čtyřproudové silnici až někam do Oder. Mé rozhodování umocnil kamion, který jel po bílé čáře a málem mě odfoukl, i když jsem stál v trávě vedle silnice. Vyrazil jsem tedy přes další nekonečný kopec do Jindřichova a nádhernýma serpentýnama se doslova zřítil do Oder. Vynechal jsem tedy rozhlednu ve Veselí, ale vystoupal ještě o kousek výš do Dobešova. Další a další kopce mě přivedly do Vítkova a já začínal tušit, že moje výpočty o délce poslední etapy kolem 170 km jsou špatné. Nebyl ale žádný plán B, a tak nastal hlavně psychický boj s pořád stejně kopcovitou cestou přes Budišov nad Budišovkou a Moravský Beroun. Až kolem půl sedmé jsem konečně zase uviděl Jeseníky, projel Rýmařovem a vydal se do posledního pořádnýho kopce na Skřítek, kde trochu sprchlo. Na úplný závěr jsem si dal mé oblíbené Maršíkovské sedýlko a 20:59 jsem u mostu přes Losinku vypnul Stravu.
219,35 km 2894 m 14h:34m
 |
| Moje ložnice pod Soláněm |
 |
| Cyklostezka Bečva |
 |
| Vsetín |
 |
| Přehrada Bystřika |
 |
| Toleranční kostel, Velká Lhota |
 |
| Velká Lhota výhled na Beskydy |
 |
| Velká Lhota, výhled na Hostýn |
 |
| Kladeruby |
 |
| Kladeruby |
 |
| Skalička |
 |
| Lázně Teplice nad Bečvou |
 |
| Silnice z Hranic do Oder |
 |
| Skřítek |
 |
| Neděle 26.7.2020 20:59 Most přes Losinku – cíl |
Celý tenhle výlet byl tedy dlouhý 558,98 km s převýšením 10 070 m a zvládl jsem ho za 2 dny 13 hodin a 10 minut. Kde Strava napočítala těch 33 km a hlavně skoro 1200 výškových metrů navíc jsem zatím neobjevil, ale hlavně díky převýšení jsem s časem víc než spokojen a můžu třeba říkat, že jsem vyjel na Mount Everest ze dna Bajkalu...:) I tato výzva byla hlavně přípravou na letošní vrchol, kterým bude závod Okolo republiky 1400, který odstartuje 22. srpna z Žacléře u Trutnova, a myslím, že teď už trochu vím, co od sebe můžu očekávat. Pokračování příště...
