neděle 30. července 2017

3xTOP Praděd 22.7.2017

Že mám rád výzvy je jasná věc. Že jsou ty výzvy docela extrémní je asi taky pravda. No a že mě vždy potěší, když najdu podobně postižené jedince je taky jasný. Letos v zimě jsem objevil na internetu klub 3xTOP.cz , jehož členem se stane každý kdo, podobně jako v D. Stráně Triple Club nebo klubu bláznů z hory Mt. Ventoux, 3x během jednoho dne vyjede na nějaký kopec. Hned jsem samozřejmě začal spřádat plány, kterou z jejich tras pokořím jako první. No a když byl na 22. července vyhlášen společný klubový pokus o pokoření trasy na Praděd bylo rozhodnuto. Neodradila mě ani skutečnost, že stoupání z Hvězdy, které nemám vůbec rád, budu muset absolvovat 3x...
V 9:00 jsem se tedy sešel u hotelu Kopřivná v Malé Moravce se třemi členy tohoto prestižního klubu a po obvyklých předstartovních procedurách a prvním razítku na licenci jsme v 9:23 vyrazili.



Na rozcestí Hvězda jsme se ještě drželi společně, ale za závorou už si každý jel svoje tempo. Přesto se ještě našel čas i na seznamovací poklábosení. U Ovčárny se vyrojily z autobusů stovky turistů a tak jsme se nevyhnuli typické víkendové promenádě. Už to vypadalo že poprvé vyjedu až nahoru bez přestávky, ale nakonec jsem stejně neodolal a u odbočky na Švýcárnu jsem zastavil a vyfotil si krom vrcholu i spolujezdce přede mnou na ještě skoro prázdné silnici pod vrcholem...




První razítko a vrcholový Birell  jsem si dal v 10:37. Počasí i nálada byla zatím výborná...


Kontrolní bod v Bělé pod Pradědem leží v nejmenší nadmořské výšce a do cesty se navíc postaví sedlo Nad K. Studánkou a Vidly, takže aby se člověk vrátil na Praděd musí překonat celkem 5 kopců. A kdy jindy si dopřát takovou zábavu než uprostřed cesty. Z plánované polívky na chatě Eduard kvůli svatbě sešlo a musely jsme si vystačit s tekutým občerstvením. Cestou nás osvěžila malá přeháňka a druhý výjezd už bolel o poznání víc, přesto jsem ho od Hvězdy zvládl bez zastavení na jeden zátah...:)


Nahoře jsem byl zasvěcen do tajemství barvy klubových dresů...






Poslední kontrolní bod byl v Ludvíkově u hotelu Peras, kde jsme si konečně dopřáli pořádnej oběd a kafe. Hned po výjezdu nás v Karlově Studánce zdržel defekt a my si tak mohli trochu prodloužit odpočinek. Ale ani to už moc nepomohlo a poslední třetí výjezd byl už docela na morálku...
Ale 18:05 jsem si zašel pro poslední vrcholové razítko a Birella.


Dolů už to potřetí byla docela zábava a 18:50 bylo po všem. Bouřka nás zastihla až cestou autem přes Skřítek...


A že trojnásobný výjezd na Praděd čítající 104 km a 3150 m převýšení není žádná sranda jsem pochopil druhý den ráno, když jsem nemohl vstát z postele.

čtvrtek 20. července 2017

Fixed tour de Morava.


Nevidím dál než kam bych se bál...
Letošní furtšlapací turistika nebyla zdaleka tak dobrodružná jako ta loňská. Dílem proto že Morava není tak veliká, jako Čechy a dílem proto, že jsem využil pohostinnost synovce v Hýslech u Kyjova a při návratu kamaráda ve Věrovanech u Tovačova.

1. etapa 5.7.2017 Šumperk - Macocha - Slavkov - Hýsly
Hned první den jsem díky několika zajížďkám k různým pamětihodnostem poprvé v historii překonal magickou hranici 200km za den. Z toho bylo asi jen 20km po rovině a zbytek byl pořád nahoru dolu, ale největším překvapením byly kopce těsně před cílem. Stoupání za Bučovicemi bylo nekonečně dlouhé a sjezd do Ždánice byl neuvěřitelně prudký. Až vám někdo bude tvrdit, že jižní Morava je placatá nevěřte tomu...:) Na závěr jsem se ještě nebyl schopný vymotat z Kyjova a cesta, kterou jsem se nakonec vydal k cíli měla malý háček. Chyběl na ní most. Naštěstí začátek bouře, který mě při překonávání staveniště zastihl, byl i jejím koncem.

Sloup. V jeskyni jsem byl na kole prvně...
Sloup.

Sloup.

Ostrov u Macochy.
Macocha.

Macocha.
Macocha.
Křtiny. 
Křtiny.
Byl jsem skoro i v Brně...
Žuráň. Z tohoto místa vedl Napoleon Bonaparte bitvu u Slavkova.
Žuráň.

Žuráň.
A výhled měl pěknej...

Pohled na nejsevernější část bojiště, vrch Padělek, který francouzští vojáci přejmenovali na Santon. 
Santon.
Žuráň.
Ponětovice. Mám volno, celej den šlapu a takle to dopadne...

Pracký kopec. Mohyla míru.

Pracký kopec. Mohyla míru.
Mohyla míru od architekta Josefa Fanty, který je mimo jiné autorem vstupní haly hlavního nádraží v Praze.

Mohyla míru.

Nad Ždánicemi.



Hýsly. Dokonalý luxus...


2. etapa 6.7.2017 Hýsly - Hodonín - Holíč - Skalica - Strážnice - Hýsly

Ráno to vypadalo, že ani nevylezu z postele a tak původní plán dojet až k přehradě Nové Mlýny vzal za své. Jako náhradní trasu jsem zvolil návštěvu Slovenska. To ale nebyl úplně nejlepší nápad, protože značení cyklotras se řídilo nějakým záhadným systémem,  na který byl i můj lety prověřený orientační smysl krátký. Napřed jsem hned za hranicemi marně hledal cyklotrasu, která by mě přivedla do Holíče, abych se po půlhodinové procházce lesem nakonec vrátil na hlavní silnici. A pak jsem se ve Skalici točil v začarovaném kruhu a stále se vracel k tomu samému rozcestníku na náměstí.Už jsem začínal být opravdu nervózní, ale pak jsem konečně uviděl odbočku na Strážnici a byl zachráněn. Cestou jsem taky pochopil, že pokud se chci vrátit na kole až domů musím něco udělat s posedem, protože mě už tak bolely ruce, že jsem nebyl schopen držet se řídítek. Hned jak jsem tedy dorazil zpět do Hýsel, zvedl jsem řídítka nahoru jak jen to šlo.

Hýsly. Nejmenší sluneční hodiny na světě.

Hýsly. Nejmenší sluneční hodiny na světě.

Milotice.
Milotice. Prý se tam točila pohádka Za humny je drak...

Milotice.

Milotice.
Milotice. Chcete si zahrát na šlechtu? Není problém... www.zamekmilotice.cz
Milotice.
Ratíškovice.
Před Hodonínem.
Hodonín. Radnice.

Hodonín. Morava.

Hodonín. Morava - hranice.
Holíč.

Holíč.

Kdesi na Slovesnku.

Skalica.



3. etapa 7.7.2017 Hýsly - Uherské Hradiště - Napajedla - Otrokovice - Kroměříž - Věrovany

Ráno nás probudil déšť a podle radaru to na předpokládaný start v 9:00 nevypadalo ani náhodou. A vlastně to ten den nevypadalo na jakýkoliv start. Naštěstí se mraky začaly trhat a já mohl přesně v poledne vyrazit. Cestou k jedinému stoupání dne jsem ještě trochu zmokl, ale pak už vysvitlo slunce a já si užil impozantní výhled nad městečkem Polešovice. Dole v údolí jsem u Kostelan najel na cyklostezku č. 47 a frčel po ní kolem Moravy vlastně až do cíle ve Věrovanech. No a byl to jeden z nejnudnějších dnů co jsem kdy na kole zažil. Ještě že mě na závěr trochu popohnala blížící se bouřka...:)

Nad Polešovicemi.

Kostelany nad Moravou.

Kostelany nad Moravou.

Uherské Hradiště - Baťův kanál.

Spytihněv.

Spytihněv.
Spytihněv.

Morava za Otrokovicema.

Morava u Lobodic.

U Lobodic.



4. etapa 8.7.2017 Věrovany - Čechy pod Kosířem - Náměšť na Hané - Bouzov - Šumperk

Kamarád u kterého jsem nocoval ráno vstával do práce a tak jsem vyrazil na cestu už v 7 hodin ráno. Jedinou nevýhodou tohoto ranního výjezdu byl fakt, že první možnost občerstvení nastala až na Bouzově, kam jsem z vesnice Cholina tak nějak instinktivně vyrazil po cyklotrase 6245, která ovšem několik km vedla po lesních a polních cestách. Hlavně sjezd do Loučky byl po polňačce na žiletkách velkým zážitkem...:) Z Bouzova domů už to bylo jen o trpělivosti a odpolední bouřku už jsem v klidu sledoval doma z okna...

Ráno u Věrovan. Vzadu Dub nad Moravou.
Tovačov.

Čechy pod Kosířem.

Černá věž v Drahanovicích.

Černá věž v Drahanovicích je docela bílá...

Námešť na Hané.

Bouzov.

Bouzov.