 |
| Pustevny, čtvrtek 7.7.2022 12:53 |
Den 4 – 5.7.2022
Po opravdu dobrém spánku se nechtělo vstávat, ale čekal mě jen krátký přejezd do Náchoda na snídani. Celý zámecký kopec se rekonstruuje, ale ve sváteční ráno nebyl problém sjet stavbou do centra, kde jsem nic nevymýšlel a rovnou zamířil k benzínce.
 |
| Kramolna, Lhotky |
 |
| Náchod, Vojenský hřbitov a zámek |
 |
| Náchod, Masarykovo náměstí |
Po fajnové snídani pohodová cyklostezka kolem Metuje do Pekla, kde začalo stoupání na Dobrošov. Tam se mi napřed povolila zadní osa po ranním dopínání řetězu a pak jsem si musel dát ranní pauzičku, chápete... A předjel mě Marcin, který spal v Náchodě v hotelu. Moc mu to ale nejelo, takže jsem mu to hned za Lipím vrátil a na první kopec k Jiráskově chatě na Dobrošově, kde se chystal cíl běžeckého závodu, dojel o chlup dřív. Chata byla ještě zavřená, takže jsem jen do navigace načetl další úsek a jel dál. V České Čermné malé občerstvení u Vietnamců, kteří byli moc milí, a pan šéf obdivoval, že jedu až z Aše, kde prý už dvakrát byl. Dál už se mi to moc nelíbilo, zvlášť nepříjemně zvlněný úsek z Olešnice do Deštné v Orlických horách, kde navíc začalo nepříjemně foukat, mě stál víc sil, než bych čekal. Naštěstí stoupání na Šerlich k Masarykově chatě nebylo tak hrozný, prošel jsem se, to jo, ale za 45 minut jsem byl nahoře na borůvkovým knedlíku...
 |
| Dobrošov, Jiráskova chata a Šerlich, Masarykova chata |
U jídla mi psala Marťa, že v Šumperku prší a že mě to brzo taky čeká. Koukl jsem na radar, ale nevšiml si, že nemám signál, takže slabá pidi přeháňka, kterou mi radar ukázal byla falešnou nadějí. Zatím dojel Marcin, ani si nic nedal, jen si na chodbě oblíkal snad vše, co měl, a skoro společně jsme vyrazili do sjezdu. Zhruba v půlce začalo mrholit a já byl v klidu, vše jde podle plánu, jen ty mraky se mi na přeháňku zdáli moc masivní. Začalo pršet čím dál víc, takže jsem vytáhl pláštěnky, ale pořád jsem byl v klidu. V Orlickém Záhoří mi to nedalo, zastavil jsem u zavřeného obchodu a znova koukal na radar. Nevěřil jsem vlastním očím. Má pršet a lít aspoň půl dne. No co už, čekat nemá cenu, jedu dál. Ještě jednou jsem se na chvíli schoval pod stromy a pak, když déšť zase trochu polevil, vyrazil. A přišel rozhodující moment, příval deště, jako by na mě někdo vylil bečku vody a v momentě jsem byl durch. Na silnici okamžitě stálo snad pět centimetrů vody, ještě štěstí, že ani auta nejezdila. Mě už ale nezbývalo než jet dál.
 |
| Neratov a já durch |
V solidním dešti jsem dojel do Neratova, kde jsem si poctivě zašel ke kostelu, a opatrně sjel k hospodě. Ta ale byla narvaná, takže jsem frčel dál. Za Bartošovicemi naštěstí přestalo pršet a už jen s různou intenzitou kapalo. V Žamberku jsem na náměstí našel pizzerii a dal si polívku s čajem. Naštěstí mi po návratu na kolo nebyla zima, což bývá největší úskalí těhle zastávek ve špatným počasí. Po příjemné cyklotrase jsem dojel do Letohradu, kde mě čekala malá Čížovina v podobě smyčky kolem zámku.
 |
| Letohrad a zvedací most na cyklostezce přes Lukavický potok |
I dál cesta pokračovala po krásných cyklostezkách a ještě na kraji Letohradu mě překvapil zvedací most, který prý umožňuje zvětšit průtok vody při povodni. U zříceniny hradu Lanšperk jsem se dostal do mě dobře známých končin, ale taky začalo zase pršet. Na nádraží v Ústí nad Orlicí jsem se marně přeptal na hospodu ve staré výpravní budově. A když jsem chvíli u kafe z automatu čekal, až zase přestane pršet, profičel kolem Marcin. Ve stoupání přes Hrádek na rozcestí Štěstí jsem ho dojel a v táhlém sjezdu do Litomyšle jsem se těšil na slunce, které za mraky začalo vykukovat.
 |
| Litomyšl, zámek a Klášterní zahrady |
Na začátku Litomyšle cesta vedla kolem vyhlášené restaurace U Medvěda, která na nás s Marťou loni neudělala nejlepší dojem. Vzhledem k tomu, že mě čekala procházka kolem zámku a Klášterními zahradami, řekl jsem si , že jí dám ještě jednu šanci. Bohužel ani napodruhé salát Caesar neuspokojil mé chuťové buňky, ale jen žaludek. Kdybych věděl, že mě bude čekat vynášení kola po krytém schodišti Fortna, možná bych si dal jen polívku. Zajímavá byla i cesta přes řetězovou lávku u Smetanova domu. Litomyšl je vyhlášená nejen historickou architekturou, ale i tou současnou a vůbec designem a uměním zasahujícím do veřejného prostoru, ale některé věci už mi přijdou docela samoúčelné a dost nehezké. Třeba surové laminátové lavičky v zámeckém areálu, které prý budí emoce už 2 roky.
 |
| Řetězová pohyblivá lávka u Smetanova domu, schodiště Fortna |
 |
| Laminátové lavičky v zámeckém areálu |
Dva táhlé kopce za Litomyšlí přes Kozlovský kopec a Dětřichovské sedlo nabídly malé technické zajímavosti. Ten první netypické sloupy el. vedení a ten druhý přejezd úzkorozchodné vlečky z Mladějova do lomu Hřebeč. Následoval parádní nekonečný sjezd vesnicí Kunčina na okraj Moravské Třebové a pak krátké stoupání do Starého Města, kam jsem se těšil na večeři. Bohužel jsem si neověřil, že občerstvení u letiště už nefunguje, a hospoda na letišti byla taky zavřená. Do toho mi opět vypadl signál z navigace, takže pořádná krize. Naštěstí jsem navigaci zvládl v klidu rozchodit, dva mladíci u letiště mi sice potvrdili, že nejbližší otevřená hospoda je v Moravské Třebové, ale nabídli pivo, jak říkali je v něm spousta energie. A já po krátkém zvažování návratu do Třebové, vyrazil dál směr Bouzov, s tím, že jak najdu vhodnou čekárnu, půjdu spát, a ráno moudřejší večera.
 |
| Stoupání na Kozlov, rybník Hvězda u Opatova |
 |
| Přejezd úzkorozchodné vlečky před Kunčinou a u letiště ve Starém Městě (LKMK) |
Víc než štěstí se na mě usmálo ve vesnici Gruna, kde se ještě svítilo v hospodě a právě končila hasičská soutěž. Hasiči už ale dogrilovali a nabídli mi buď kořalky, nebo kofolu, ale v hospodě prý mají brambůrky. Kdyby brambůrky. Paní hospodská už zavírala, ale jestli prý 20 minut počkám, rozpeče mi pizzu. Poslední hosté mi vnutili panáka na seznámení a na tu cestu na Bouzov, co mě ještě čeká, naštěstí jsme si vzpomněl, že zelená docela příjemně osvěží...:) Během toho, co jsem se ládoval pizzou, šli poslední hosté spát a já si pak v klidu domluvil přespání na krásném podiu vedle hospody.
 |
| Gruna |
Kramolna, Lhotky – Gruna ↔ 175,54 km ↗ 2583 m
https://www.strava.com/activities/7421407878
https://www.strava.com/activities/7421421044
Den 5 – 6.7.2022
Budík jsem opět o půl hodiny odložil a vstal až 5:30, pomalu se sbalil a vyrazil s vyhlídkou snídaně až někde v Litovli. Ale v Městečku Trnávka se na mě usmálo štěstí v otevřeném COOPu a navíc mi slunce prodírající se ranní mlhou skrz zříceninu hradu Cimburk připravilo skoro až romantickou podívanou.
 |
| Městečko Trnávka, na kopci hrad Cimburk |
Na vytrávení snídaně naštěstí přišel přesun po rovině za Chornici a tam stoupání do Hartínkova. Sjezd po nové úzké silničce k Vranové Lhotě byl hódně prudký a patřil k těm dobrodružnějším. Údolí Třebůvky mě ničím překvapit nemohlo, stejně jako stoupání na Bouzov. Ale zdání klame a v serpentýně na kraji Bouzova začalo pršet.
 |
| Bouzov |
U Bouzova mi končila trasa v navigaci a nová nešla nahrát, naštěstí to znám, takže jsem nastudoval trasu na mapy.cz někam po Slavětín a vyrazil, že to zkusím tam. Cestou jsem si teda ještě zajel k parkovišti na nějaký občerstvení a někde kolem Javoříčka naštěstí přestalo i mrholit. Na zastávce před Slavětínem se mi bez problémů podařilo načíst trasu do navigace a já frčřel pěkně z kopce na úrodnou Hanou. V Litovli jsem si vybral nějakou hotovost, kdyby ještě byla potřeba, a pustil do nekonečných rovinek Litovelského Pomoraví.
 |
| Litovel a Náklo |
Pískovnu Náklo jsem tentokrát objel po nějaké nové cyklostezce uprostřed polí, což byla docela nuda, a vydal se užít kostky v Příkazech. Nikomu to neříkejte, ale většinu jsem objel po chodníku. Příjezd a průjezd Olomoucí nenabídl žádné Čížoviny , pokud teda nepočítám dlažbu na Horním a Dolním náměstí. Důvod k zastávce jsem si našel až na Kopečku, kde jsem si v Restaurantu u Macků dal oproti Litomyšli výborný a vyzkoušený Caesar.
 |
| Olomouc – Horní náměstí |
 |
| Kopeček, Tršice |
Nepříjemně zvlněnou krajinou přes Tršice a Prosenice jsem dojel k cyklotrase kolem Bečvy. Tam jsem si pamatoval občerstvení před Lipníkem a začal se těšit na zmrzlinu, ale trasa vedla po druhém břehu a já se musel spokojit s malinovým Birellem ve stánku u mostu směrem na Přední Mlýn. Stoupání kolem lomu Podhůra znám z Šela maratonu a další a další malé kopečky si už opravdu žádaly nějakou odměnu. V Dřevohosticích v Kafe pod radnicí jsem tak objevil vítěze soutěže zákusků. Naprosto luxusní čokoládový dortík s pomerančovým krémem, který jsem si doplnil mandarinkovou zmrzlinou a Fantou, mi zvedl náladu až někam pod Hostýn.
 |
| Dřevohostice |
Blížil se večer a přede mnou se zvedaly Hostýnské vrchy. V Bystřice pod Hostýnem u hřbitova jsem tedy zkoumal, jaká je šance na večeři na Hostýně,. Vyhlídky byly mizivé. Sjel jsem tedy do města a hned u první hospody U Hanuša zastavil, jenže vrchní zrovna uklízel ceduli a popelníky ze zahrádky, že zavírají. Ani jsem nemusel dělat hladový pohled nebo něco a už volal na kuchařku, máme tu hladového cyklistu, co mu ještě nabídneme. Nakonec jsem dostal pečený kuře s bramborem, kafe a zásobu vody skoro na zbytek závodu...:) No pod kopcem to nebylo úplně ideální, ale už stejně nebylo kam spěchat a tak jsem si udělal nahoru pár pěkných procházek. Náčelník Číža a i Kuba, co jel přede mnou, mě sice hecovali, abych to už dojel. Já si ale řekl, že dojíždět dlouho do noci nemá smysl, že si závěr v Beskydech chci užít za světla a že za Hostýnem ještě někde přespím.
 |
| Hostýn |
Na Hostýně už bylo pusto prázdno a já se těšil na sjezd šeřící se krajinou. Jenže po necelém kilometru sjezdu mě čekal prudký výšlap na Bukovinu a pak ještě jeden na Grapy. Pak konečně prudký sjezd s krásnými výhledy do Rusavy, která plynule přechází v Ráztoky, a všude hned několik autobusových zastávek.
 |
| Sjezd z Grapů do Rusavy |
Jenže všechny zastávky měly nějaké ale a já si říkal, že bych to ještě mohl posunout až do Držkové, kde je obchod a i nějaká ta čekárna by se našla. Dokonce jsem to napsal Martě a vyrazil. Ještě jsem se stavil v restauraci U Bílého koně a to bylo neštěstí ve štěstí. U restaurace byly totiž chatky, jedna z nich volná a lákadlu postele a sprchy nešlo odolat. Jenže tam taky nebyl vůbec signál a Marťa viděla na trackingu, že stojím, ale nepíšu, co se děje. Psala, volala, jenže mě se podařila poslat sms až za hodinu a půl, když jsem na doporučení majitelů vyšel kus nad chatku k lesu. Naštěstí mi bylo ráno odpuštěno, ale i tak mě štvalo, že jsem díky souhře neovlivnitelných událostí zbytečně Marťu vyděsil...
Gruna – Ráztoka, Osada pod Grúněm ↔ 180,1 km ↗ 2201 m
https://www.strava.com/activities/7429340207
Den 6 – 7.7.2022
I když mě majitelé restaurace lákali na snídani v 8:00, dal jsem si budík na 5:30 a 6:15 vyrazil do Držkové v naději, že tam u obchodu pořídím něco k snědku. Před dvěma lety jsme tam s Marťou přijeli do kempu, který nefungoval (mimochodem je stále na prodej), ale ráno se o nás moc příjemná paní postarala právě v obchůdku u hospody, dokonce nám otevřela záchody a uvařila kafe. Tentokrát jsem měl smůlu, protože obchod byl zrušený. No nic, tak jsem si první pořádaný kopec dne přes sedlo Na Trojáku k rozhledně Maruška dal nalačno.
 |
| Chatka u restaurace U Bílého koně, Na Trojáku |
 |
| Rozhledna Maruška |
Z vrcholku Bludný následoval další prudký a dechberoucí sjezd do vesnice Hošťálková, kde naštěstí obchod nezrušili. Potom přesun údolím Vsetínské Bečvy do Bystřičky a táhlý kopeček k přehradě stejného jména. Tam jsem se musel trochu prokličkovat mezi hrází a masivním bezpečnostním přelivem a nabrat dech na stoupání ve Velké Lhotě.
 |
| Přehrada Bystřička |
Hned za hrází následovalo stoupání do Velké Lhoty, která je mimo jiné zajímavá tím, že v tamním dřevěném kostele byl v 19. století farářem Jan Karafiát, autor Broučků. Nám ale připravila mnohem krutější překvapení, které jsem naštěstí znal a byl na něj psychicky připraven. Po zhruba 1000 km totiž trasa nepokračovala do už tak docela prudkého kopce ke kostelu, ale odbočila do uličky kolem dřevěné zvoničky. Parametry tohohle kopečku jsou opravdu impozantní. Na necelých 700 metrech jsem musel nastoupat 113 výškových metrů, strava uvádí průměr 17,1 %. Ani mě nenapadlo se pokoušet o jízdu a udělal jsem si čtvrthodinovou procházku. Mimochodem, vítěz Ondra Loup, který tou dobou už po dvou dnech odpočinku jel domů do Brna, jak jinak než na kole, tuhle zabijáckou stěnu vyjel.
 |
| Velká Lhota |
 |
| Vrcholové selfie a krásný výhled na Beskydy |
 |
| Cílové foto a zvěřinový guláš |
