 |
| Nad Zálesím, foto: Radomír Čížek |
Letos nastal čas vyzkoušet bikepaking na MTB, obzvlášť když jedním z vrcholů sezóny ultrabikers.eu je závod Moravia Divide. Náčelník Číža sliboval jezdivou 720km dlouhou trasu z Javorníku do Břeclavi, a tak jediné obavy panovaly ohledně počasí, které umí být začátkem května hodně nevyzpytatelné.
 |
| Ve vlaku na Ramzové, welcome/birthday drink v restauraci Taverna... |
 |
| Ekocentrum Rychleby |
V pátek 6. května odpoledne jsem vlakem vyrazil do Lipové a na kole pak dál do Javorníku. V COOPu nakoupil něco málo ke snídani a zajel do restaurace Taverna na kafe. Tam už ale probíhala docela rozjetá předstartovní party a já si musel dát panáka na oslavu 50. narozenin jednoho ze závodníků. Naštěstí zůstalo jen u jednoho panáka a většina nás pokračovala kousek za město do Ekocentra Rychleby, kde jsme našli skvělé zázemí pro prezenci, večeři a nějaké ty tematické přednášky. Hromadná večerka nastala kolem 23. hodiny, jen 2 výtečníci se tou dobou teprve dostávali z Taverny a bylo jim ctí vyzkoušet i drsnost místního asfaltu.
 |
| Račí údolí, foto: Jakub Kencl |
Den první
Budíček v 6:15 se ukázal jako lehce hraniční a já měl co dělat, abych stihl start, ale aspoň nebyl čas na předstartovní nervozitu. Bez větších zdržovaček jsme se s lehkým zpožděním 7:38 dali do pohybu. První úsek, který vrcholil náročným stoupáním na Borůvkovou horu, kde jsme poprvé vyzkoušeli, jaké bude tlačení naložených kol po turistických pěšinách, přinesl několik nepříjemných momentů. Nejhorší byl pád jednoho z jezdců při dobržďování před další záludnou odbočkou, který se bohužel neobešel bez zranění, znamenající odstoupení i jeho partnerky. Další velká komplikace nastala nad Zálesím, kde mi v nijak technickém sjezdu vypadla flaška a celá vytekla. V Nových Vilémovicích jsem udělal fatální chybu a nedobral si vodu u studánky a další a další nekonečné kopce pak znamenaly skoro 2 hodiny bez vody. Záchrana přišla v Nýznerově, kde mi u jedné z chalup vodu doplnili.
Na Lánském vrchu u notoricky známého Obřího stolu s židlemi nás čekali pořadatelé s malým občerstvením a v Žulové otevřená kavárna Eleanor Café. Ve společnosti dalších jezdců a hlavně Martina z Mohelnice jsem si dal výbornou žampionovou polívku, kafe se zákuskem a pustil se do nejdelšího tlačení prvního dne kamenitou cestou plnou schodů na Boží horu. Další těžké kopce kolem mramorových dolů nad Lipovou, Lesní bar a Ramzovou probíhaly relativně v pohodě. Až stoupání na první Rest point na Paprsku zkomplikoval sníh. Po vydatné večeři a dokoupení proviantu, v čele se slanými tyčinkami Havlík, které jsem pak snídal po celý zbytek závodu, jsme se starým známým Petrem Hejbalem a Bourákem z Jihlavy vyrazili do šeřící se krajiny. Někde nad Kronfelzovem padla tma a já už si jen s Peťou užil parádní noční jízdu po loukách přes Šléglov do Jindřichova, kde jsme začali hledat místo na přespání. Vítězem se nakonec stala vlaková zastávka Potůčník, kde na nás už čekal Bourák.
Račí údolí – Potůčník ↔ 152,44 km ↗ 4086 m
 |
Foto: Luboš Seidl a Jakub Kencl
|
 |
Stoupání na Borůvkovou horu.
|
 |
| Nad Zálesím, foto: Radomír Čížek |
 |
| Vyschlá studánka Peklo, Nýznerovské vodopády a já stále bez vody |
|
Parádní tlačenice na Boží horu nad Žulovou
|
 |
| Lom Rampa |
 |
| Mramorový lom na Smrčníku, v dáli Praděd |
 |
Nad Lipovou
|
 |
| U Černého potoka, stoupání na Paprsek |
 |
| Dalimilova rozhledna |
Den druhý
V noci byla docela zima. Budík v pět a oba moji spolunocležníci samozřejmě vyrazili mnohem dřív. Já se vyštrachal až v šest a pustil se do dalších pořádných kopců v podhůří Jeseníků a v mých neoblíbených Nízkých Jeseníkách. V Šumperku jsem posnídal ve společnosti mé milé manželky a komplikovaný průjezd všemožnými uličkami pečlivě dokumentoval sám náčelník Číža. Stoupání i sjezdy druhého dne byly nekonečně dlouhé, únavné a zpravidla vedly po širokých lesních cestách. Výjimkou byl jen parádní kamenitý trailík plný brodů nahoru Malínskou roklí, výjezd bludištěm lesních pěšin a luk do Rešova a krkolomná pěšina nad Dolním Žlebem do Šternberku.
Několikrát během dne jsem potkal Bouráka, který mi ale nadobro ujel právě ve Šternberku, kde jsme oba večeřeli grilovanou krkovičku u koupaliště v Dolním Žlebu. Když odjížděl loučil se se slovy: „Budu ti držet fleka na Poděbradech...“ Docela jsem se rozjel a ještě u pramene Těšíkovské kyselky, kde jsem měl vyhlídnutý přístřešek, to vypadalo nadějně. Jenže pak jsem v Hlubokém údolí netrefil tu správnou cestu a s padající tmou se prodíral mladým smrkovým lesem plným vyvrácených stromků. Hrůza, ale naštěstí jsem na konci Jívové na hřišti objevil parádní boudu.
Potůčník – Jívová ↔ 143,55 km ↗ 3336 m
 |
| Před Horním Bohdíkovem |
 |
Prameny
|
 |
| Snídaně u „molky“ v Šumperku a Rest point na Krásném |
 |
| Malínská rokle |
 |
| Rešovské vodopády |
 |
| Sovinec a první pořádná krize |
 |
| Velká Roudná |
 |
| Šternberk hrad |
 |
| Nad Horním Žlebem |
 |
| U Nových Dvorců |
Den třetí
V noci trochu sprchlo a úkol zněl jasně, posunout se co nejdál k Brnu. Rychlý postup přes rovinatou Hanou zbrzdil nejen Velký Kosíř, ale hlavně různé neplánované problémy. Napřed žaludeční problémy, které vyřešilo černé uhlí a hořká čokoláda, pak defekt a na závěr dne marné shánění něčeho k snědku v Plumlově a v následujících vesnicích. Na Rest pointu v Plumlově mě také předjel můj budoucí parťák Ondra. Už za tmy jsem dorazil k rozhledně Kopaninka nad Repechy, kde jsem ale nenašel přístřešek, který jsem si špatně pamatoval z mých předešlých cest. Po chvílí váhání jsem tedy už za úplné tmy pokračoval do Nivy, kde byly na výběr hned 2 parádní čekárny.
Jívová – Niva ↔ 140,07 km ↗ 1811 m
 |
| Bouda na hřišti v Jívové |
 |
| Za Pohořany, cesta na Kopeček nabídla nečekané výhledy |
 |
| Kopeček, o snídani se postarali Vietnamci a cukrovinky U Benešů |
 |
| Olomouc, Michalský výpad – jediný schody, který jsem musel objet |
 |
| Rest point Poděbrady byl po ránu opuštěný a uzavřený |
 |
| Mlýnský potok u Horky nad Moravou |
 |
| Poněkud dobrodružné lávky v Litovelském Pomoraví |
 |
| Stoupání k zámku v Náměšti na Hané |
 |
| Amfiteátr Náměšť na Hané |
 |
| Brodík, skoro přesně v polovině celé trasy v Terezském údolí |
 |
| Keltský menhir u Ludéřova |
 |
| Moc pěkný trail na Mánesově cestě pod Velkým Kosířem do Slatinice a oběd v hostinci Na Figleně |
 |
| Malý Kosíř |
 |
| Velký Kosíř |
 |
| Po hodně nudném asfaltovém sjezdu z Velkého Kosíře zmatené bloudění kolem Kosířských lomů |
 |
| Defekt odhalený za Lutonínem a brod u Kostelce na Hané |
 |
| Schody na hráz Plumlovské přehrady |
 |
| Plumlov, Rest point, bohužel bez jídla |
 |
| Západ slunce před Sečí |
 |
| Rozhledna Kopaninka nad Repechy a cesta do Nivy |
Den čtvrtý
Třetí noc byla nejchladnější a mně byla pěkná kosa i ve zděné, hodně uzavřené čekárně. Naivní plán, že doženu aspoň něco z toho, co jsem včera nestihl, vzal za své hned ráno v Moravském krasu. Technicky supr náročné pěšiny kolem hradu Holštejn, jeskyně Rasovna a Macochy okořeněné navíc nespočtem schodů znamenaly hodně pomalý postup. A nic se nezměnilo ani po snídani v Rudicích, ba naopak. Další a další technické pěšinky mi dělaly společnost celý den. Jedním z vrcholů celé trasy byla bezesporu pěšina kolem Říčky, plná popadaných stromů, přes které jsem co pár metrů musel přehazovat naložený kolo, zatímco na druhém břehu si cyklisté v klidu svištěli po uhlazené pěšině. Zkouška morálu toho nejhrubšího kalibru. U kafe ve stánku U Borovic, jsem pak vymyslel, že dojedu po trase na další Rest point u Brněnské přehrady a další den už nejkratší cestou do Břeclavi.
Ale i dál měla trasa ty nejpřísnější parametry a další nástrahy mě čekaly u lomu Hády, v Těsnohlídkově údolí, v okolí Soběšovic a Ivanovic, kde mě u večeře přišel povzbudit Zee Bee, který dojel už ten den ráno do cíle a zahlédl mě na trackingu. Následovaly už jen opět těžké, ale hravé traily přes kopec Velká Baba a samozřejmě další pořádné schody na hráz Brněnské přehrady. Na Rest pointu už se pomalu chystal spát Ondra a mě čekalo jedno milé překvapení. Moji šéfové se nade mnou po tom heroickém výkonu slitovali a prodloužili mi volno až do konce týdne...
Niva – Brněnská přehrada ↔ 111,29 km ↗ 2025 m
 |
| Nejchladnější ráno za kempem Baldovec |
 |
| Zřícenina hradu Holštejn |
 |
| Opravdu krkolomná cesta k jeskyni Nová Rasovna a most nad propadáním Bílé vody |
 |
| Macocha z dolního můstku |
 |
| Schody a výhled z horního můstku Macochy |
 |
| Krásná, ale na můj vkus trochu nebezpečná cesta kolem lomu Seč u Rudic |
 |
| Větrný mlýn Rudice |
 |
| Rudické propadání, kde jsem omylem vynechal další krkolomný úsek přes změť kořenů |
 |
| Jeskyně Jáchymka v údolí Křtinského potoka před Adamovem |
 |
| Adamov |
 |
| Památník lesníků a Alexandrova rozhledna |
 |
| Další bloudění, při kterém jsem nenašel Babickou vyhlídku, a cesta údolím Říčky plná popadaných stromů |
 |
| Stoupací trail Lávky v Mariánském údolí |
 |
| Lom Hády |
 |
| Další technický úsek v Těsnohlídkově údolí |
 |
| Těsnohlídkovo údolí ještě jednou |
 |
| Bílovice nad Svitavou, další schody a průchod na autobusové zastávce, kterého jsem si všiml, až když do něj vešli lidé, kteří vystoupili z autobusu |
 |
| Brněnská přehrada |
 |
| Rest point v půjčovně lodiček a šlapadel Kozí Horka |
Den pátý
Noc na posteli byla super a celkově ze mě po prodloužení volna spadl stres. Měl jsem trochu obavy, že se nedokážu vrátit do závodního módu, ale ty se rozplynuly hned, když jsem vyjel. Z navigace mi totiž zmizela mapa, chvíli jsem zkoušel jet jen podle čáry na displeji, ale to opravdu nešlo. I když jsem to jen s pomocí mobilu dělal poprvé, podařilo se mi mapu uprostřed lesa při stoupání na Lipový vrch stáhnout, a dokonce jsem u toho ani nenadával. V Popůvkách u benzínky jsem si dopřál parádní snídani a přes jedny z posledních schodů v Ostopovicích se stočil poněkud moc na západ směr Ivančice a oběd. Tenhle úsek mi, nevím proč, připomínal Šumavu a cesta kolem Rokytky do Moravského Krumlova asi i díky slepencovým skalám zase trochu okolí Berounky.
V Krumlově v kavárně jsem dojel Ondru a už jsme to spolu dorazili vlastně až do cíle. Ale napřed jsme si udělali pár zajížděk na různé vyhlídky nad Krumlovem a až pak vyrazili směr přehrada Nové Mlýny. K překonání Pálavy jsme potřebovali 3 poměrně vydatné kopce a před Mikulovem jsme si zašli podívat k Janičově lomu. Po další procházce kolem mikulovského zámku jsme se nacpali burgrem a už po tmě vyrazili do Sedlce, kde nám Ondra u večeře vytipoval nocleh na hřišti. Na místě jsme pak ještě objevili otevřené občerstvení a po domluvě zakempili na terase.
Brněnská přehrada – Sedlec ↔ 135,22 km ↗ 1685 m
Den šestý – poslední
Ráno jsme v Sedlci objevili už otevřený COOP, kterého jsme si na mapy.cz nevšimli, a tak jsme s plnými břichy mohli vyrazit na pár posledních desítek km. Kolem Lednických rybníků to ještě docela šlo, procházka zámeckým parkem v Lednici byla taky tak akorát a poslední kopce, který Číža našel kolem nekonečné Ladenské cesty, zpestřil písek, v kterém si naše kola trochu zaplavala. Za zámečkem Rendez-vous už přišlo závěrečné trápení na nekonečných rovinách příhraničních signálek, které pokračovalo přes celou oboru Soutok. Cestu k soutoku Moravy a Dyje nám zkomplikovalo ještě pár úseků cestou necestou a kolem zámečku Pohansko jsme konečně dorazili do Břeclavi, kde jsme si mohli u klubu Cyklosféra udělat cílové foto. Pizza, pivo, aspoň čistý oblečení z balíčků, které nám sem doručil Číža, rychle na vlak a domů...
Sedlec – Břeclav ↔ 68,94 km ↗ 262 m
 |
| Zámek Lednice |
 |
| Zámeček Rendez-vous |
 |
| Obora Soutok |
 |
| Ve dvou se naštěstí nekonečné rovinky táhly líp |
 |
| Nejjižnější bod Moravy |
 |
| Soutok Moravy a Dyje |
 |
| Cíl v klubu Cyklosféra |
Suma sumárum
Za 5 dní 3 hodiny a 55 minut jsem ujel 751,51 km a nastoupal 13 205 m. Za sebe můžu říct, že minimálně ze 3 důvodů je bikepacking v terénu na horským kole horší než na silnici.
1) Trasa je mnohem náročnější. V terénu se snadno najdou kopce, které není možné vyjet, ale i sjezdy, které jsou tak technicky náročné, že je lepší kolo snášet, a nabalené kolo se do kopce i z kopce dostává opravdu špatně. O schodech se raději rozepisovat ani nebudu...
2) Orientace v terénu, v lese, ale třeba i na loukách a ještě třeba po tmě je taky mnohem náročnější než na silnici. Je jasné, že většinu bloudění jsem si zavinil sám a o to větší psychická zkouška to byla...
3) V terénu, když člověk pořád musí řešit nějaké nerovnosti, kameny, kořeny no prostě drncání všeho druhu, také mnohem víc trpí zadek...
Počasí, kterého jsem se na začátku května trochu obával, vyšlo parádně. Skoro všude bylo krásně sucho, i noční zima byla snesitelná, a přes den nás dokonce trápily skoro letní teploty. Trasa byla na můj vkus hodně těžká hlavně technicky, ale opravdu nádherná. Kdyby se vynechalo pár zbytečných zajížděk a schodů, rozdělila se na 7 etap po cca 100 km a nemuselo se tahat nabalený kolo, tak by šlo o opravdu epický zážitek. Ale to vlastně byl i tak...
