středa 31. prosince 2014

O Vánocích...

...to v Šumperku vždycky docela žije. A to dokonce i v tom případě, že je program v H-clubu stejný jako loni a předloni a předpřed...  Naštěstí Sioux mají pár skočných kousků a zbytek neruší u klábosení na baru. Dying Passion se nebojí do svého pop-doom metalu zascratchovat a zpěvačka si jde klidně zatancovat do „kotle“. Kabaret Dr. Caligariho pořád hledá hranice mezi hudbou a šílenstvím stejně půvabně obstarožním způsobem jako jsou půvabně obstarožní jejich kostýmy a theremin jsem takhle zblízka ještě vlastně neviděl ani neslyšel. Přesto se jediným překvapením stal Vojta Kroupa s houslistou hrající u pípy. Jeho agrofolkový setík byl naštěstí dokonce o pět minut kratší, než aby mě nasral. Nestihl jsem zdaleka vše, každopádně Háčko jako obvykle o Vánocích skoro praskalo ve švech a všichni se náramně bavili, nebo aspoň bavili (rozuměj klábosili).
Taktéž obvyklá taneční akce se letos přesunula do nového prostoru v podzemí paláce Schönberg, nesla podtitul Dark Surface a slibovala temnou atmosféru mezi betonovými zdmi podzemní garáže, kterou v Šumperku jen tak nezažijete... Nebudeme slovíčkařit, pár okamžiků, kdy jely mlhostroje naplno a techno dunělo, mě donutily hejbat nohama i rukama a to tak, že oběma zároveň, což už se v mým věku nestává často. No jak říkám o Vánocích to v Šumperku vždycky docela žije...





sobota 27. prosince 2014

Objem...

Tzv. trénink objemu je to nejlepší co pro svoji vytrvalost člověk, nebo dokonce sportovec, může udělat. Mě ale nikdy nebavil, ono totiž točit nohama 2 hodiny +- po rovině mi moc zábavné nepřijde. Ještě že bylo tak hezky...







úterý 9. prosince 2014

Venku jak na jaře...

... no tak co jsem měl dělat.

Za oknem pivovar a já piju nějakou Z-colu...

Pusté Žibřidovice.

Vlevo Kralický Sněžník, vpravo Paprsek.



čtvrtek 4. prosince 2014

Lamb Fléda Brno

Cesta do Brna byla díky námraze hodně dobrodružná. Na 3 hodiny v nahodile jedoucích motorákách, hodinu na lo-fi nádraží v Nezamyslicích a hodinu v náhradních autobusech jen tak nezapomenu. Pak už ale bylo vše OK. Na Flédě jsem byl poprvé a jediným drobným minusem mohla být teplota.
Předkapela The Ramona Flowers nastoupila podle plánu v 9 a i když vaří z jiných ingrediencí a největší hit servírovala hned na začátek, přesto dokázala víc než jen udržet moji pozornost a odhalila, že jejich debutová deska obsahuje víc šťavnatých kousků než se po pár prvních posleších zdálo...
Ani Lamb na sebe nenechali dlouho čekat a chvíli po 10 nastoupili na scénu. Lou mě uhranula okamžitě, basák Jon Thorne posléze, no a s Andym jsem si to ujasnil až v přídavcích, kdy mi konečně jeho přebuzené bassové linky a rozdováděnost do toho všeho zapadla. Škoda, že víc nevyužili skromných, ale o to efektnějších bicích a i zmiňovaný basák, by si zasloužil víc prostoru. Ale pěkné to bylo...