Vloni v půlce srpna jsem se svojí drahou Marťou vyrazil
na první velké společné cyklo dobrodružství, které jsme pojmenovali podle letní
komedie České televize z roku 1983. Kdo tento film zná ví, že šlo hlavně o
testování toho, co náš vztah všechno vydrží...
 |
| U Postřelmova |
Den první 10. 8. 2019
Přesně podle předpokladů jsme vyjeli se zpožděním hodinu a
půl. U Postřelmova jsme potkali neteř Vendulu s kompletní mateřskou školkou,
tak nám udělala pěknou výjezdní fotku. Cestou jsme odhalili nedostatky ve
výstroji Martinina kola, protože plně naložená podsedlová brašna se na každé
větší a pozděj i menší nerovnosti dotkla zadního kola. Naštěstí to nebylo tak
fatální, aby si i Marťa neužila parádní cestu Litovelským Pomoravím. Po spoustě
různých úprav a spekulací jsem v Litovli u oběda vymyslel, že se zastavíme v
Olomouc City a koupíme nosič. To se sice podařilo, ale namontovat ho už ne.
Každopádně jsme díky tomu strávili lehce nervózní hoďku a půl na parkovišti u
Olomouc City a pořídili dárek pro naše hostitele ve Věrovanech.
→ 87 km ↗ 160 m
 |
| U obelisku, Litovelské Pomoraví |
 |
| Svatojánský most v Litovli, třetí nejstarší most v ČR |
Den druhý 11. 8. 2019
Po noci na gauči a po takové té klasické domácí snídani se
nám azyl u spolužáka vůbec nechtělo opouštět a vyrazili jsme skoro až v 11.
Hned po startu nás cesta zavedla k Tovačovským rybníkům, což je jedno z největších
hnízdišť vodních ptáků na Moravě. Pak jsme si zajeli k soutoku Moravy s Bečvou
a troufám si tvrdit, že jsme na naší cestě už tak hluboko nikdy neklesli. Ocitli
jsme se totiž jen 196 metrů nad mořem. Dál nás čekal hodně nudný úsek po
silnicích do Holešova, kde jsme se odměnili obědem, kafem a výbornými zákusky.
Bylo to potřeba, protože nás čekal první pořádný kopec v Hostýnských vrších k
rozcestí u Dubu (512 m), Marťou přejmenovaný na táhlou sviňu... Pak jsme se
ještě zhoupli přes Ráztoku do Držkové. Tam na nás čekal krásný kemp s
restaurací Patriot, který má drobnou chybu. Je mimo provoz. Naštěstí nás to nerozhodilo, a dali si jedno divočejší kempování bez sprchy...
→ 58 km ↗ 590 m
 |
| Tovačovské rybníky |
 |
| Soutok Moravy s Bečvou |
 |
| Autokemp Držková, mimo provoz |
Den třetí 12. 8. 2019
Noc v kempu mimo provoz byla plná prapodivných snů a ráno
jsme si zajeli na příjemnou snídani do hospodoobchodu, kde jsme i večeřeli.
Potom nás hned čekal první a nejdelší kopec dne až do výšky 630 m a možná ještě
víš, protože jsme trochu přejeli odbočku a začali se vracet do vesničky
Držková, z které jsme před hodinou vyjeli. Naštěstí jsem včas rozpoznal hrozící
katastrofu a zavelel k návratu na správnou cestu. A byla to další výzva,
protože těžce nabyté metry jsme ztratili v docela těžkém sjezdu po rozbité
lesní cestě, která se nám v závěru odměnila nádhernými výhledy. Po lehkém
občerstvení se nám do cesty postavila další dvojice kopců, které o co byly
kratší, o to byly prudší, a ten poslední jsme sotva vylezli. Ale pak už jsme se
doslova zřítili do Vsetína na zasloužený oběd. Ze Vsetína jsme pak frčeli po
krásné cyklostezce, která neustále přejížděla z jednoho břehu Vsetínské Bečvy
na druhý až do Velkých Karlovic, kde jsem našli fungující kemp Machůzky. A
protože v noci hrozili silné bouřky, za krásných 280 Kč jsme si vzali krásnou
retro chatku...
→ 65 km
↗ 890 m
 |
| Výhled nad Hošťálkovou |
Den čtvrtý 13. 8. 2019
Předpověď nelhala a přes noc nad naší chatkou přešly tři
bouřky, které z potůčku pod našimi okny udělaly pěknou říčku. Ráno při balení
nás ještě postrašila jedna přeháňka, ale pak už nás čekal jen polojasný den.
Hned po snídani jsme museli zdolat nejvyšší bod celého našeho výletu a v
případě Marti dokonce nejvyšší bod její dosavadní cyklistické kariéry. V sedle
Kasárne vysokém 964 m jsme překonali česko-slovenskou hranici. V úžasné chatě
Bačkárna jsme se posilnili pořádnou ještě valašskou kyselicou a pustili se do
nekonečného sjezdu do stejně nekonečné vesnice Štiavnik. Potom jsme se protáhli
kolem přehrady Mikšová a překonali Váh přes hodně svérázný most, ale to
největší dobrodružství nás čekalo na cyklotrase kolem Váhu. Marťa si tu odbyla
další premiéru, když jsme museli přebrodit lehce rozvodněný Váh. Před hlavním
cílem naší cesty nás prověřil nečekaně zákeřný kopec, který nakonec i Marťa
pokořila sice mlčky, ale o to usilovněji. Naštěstí krátký sjezd a průjezd
nejužším vápencovým kaňonem ve střední Evropě Manínskou Tiesnavou byl opravdu
nezapomenutelný, a to nejen proto, že jsem zde úspěšně požádal Marťu u ruku. Na konci kaňonu
nás čekal funkční oldschoolovej kemp, v kterém jsme den nemohli zakončit
jinak než smažákem s hranolkama...
→ 49 km
↗ 740 m
 |
| Stoupání na Kasárne |
 |
| Pohled do údolí Štiavnického potoka |
 |
| Manínská tiesňava |
Den pátý 14. 8. 2019
Řeknu to hned ze začátku, Marťa je prostě naprosto úžasná a moc ji
obdivuju. Osudná chyba v přípravě trasy totiž připravila ten nejdrsnější test, jaký bych nevymyslel, ani
kdybych to zkoušel pětkrát. V noci začalo pršet a pršelo, když jsme se probudili,
pršelo, když jsme se balili, pršelo, i když jsme vyrazili, a pršelo, i když jsme
projížděli Povážskou Bystricí a okolím po silnicích dálničního typu. Až když
jsme konečně odbočili na klidnější cesty, umoudřilo se i počasí a po poledni
dokonce začalo svítit slunce. To už jsme ale zase stoupali do hor a kochali se
úchvatnými výhledy na Javorníky. Pak jsem ale na jednom rozcestí koukl do mapy
a zjistil, že pokračování trasy do Papajského sedla jsem naklikal jen tak
nazdařbůh lesem. Nevím, jak se mi taková fatální chyba povedla, ale povedla se.
Jedinou možností, jak se dostat zpátky na Moravu a nevracet se do Povážské
Bystrice, bylo vyšplhat se po modré turistické značce k chatě Portáš. A když
píšu vyšplhat, myslím tím zdolat stezku prudkou tak, že bych se za normálních
okolností nestyděl lézt po čtyřech. No co vám budu vykládat, s naloženými koly
to bylo víc jak hodně drsný dobrodružství... Ale zvládli jsme to a před Marťou
smekám, protože myslím, že tohle byl omyl, za kterej bych se musel pár let omlouvat
i největším drsňákům... Na chatě Portáš jsme si dali zasloužený hodně opožděný
oběd a pustili se do rychlého sjezdu, který nás přivedl na cyklostezku Bečva,
po které jsme opačným směrem než předevčírem sjeli do kempu ve vesničce Hovězí.
→ 59 km
↗ 880 m
 |
| Výhled na Javorníky |
 |
| Chata Portáš |
 |
| Výhled ze sedla Pod Kohútkou |
Den šestý 15. 8. 2019
Docela nuda, ale po předešlém dni jsme ji potřebovali. Po snídani jsme
pokračovali po cyklostezce Bečva do Vsetína a dál do Pržna. Cestou jsme
diskutovali o tom, proč podobné cyklostezky nemají kolem Povážské Bystrice na
březích Váhu. V Pržnu jsme odbočili do kopců a nahoru dolů prolezli Prženské
paseky, cestou jsme potkali tři hospody. U té první jsme nechtěli čekat asi 10
min, až otevřou s tím, že se najíme někde dál, ale to se úplně nepovedlo. A
nepovedlo se to ani v žádné další hospodě, takže jsme po klidných silničkách a
lesních cestách, na kterých nás rušili jen lesáci těžící dřevo, dorazili do
Hranic. A protože jsme byli v kempu už ve 4, postavili jsme stan a po
obědovečeři vyrazili na procházku k Hranické propasti a na kafe do lázní
Teplice nad Bečvou.
→ 53 km
↗ 620 m
 |
| Výhledy z Prženských pasek |
 |
| Výhledy z Prženských pasek |
 |
| Švestková alej u Malhotic |
Den sedmý 16. 8. 2019
Tento den byl krizový, ale Marťa opět zabojovala, a i když už ji tělo
moc neposlouchalo, hlava jí šla tvrdohlavě za cílem v našem posledním kempu v
Dolním Žlebu u Šternberka. Z Hranic jsme až do Oseku nad Bečvou frčeli po
cyklostezce kolem Bečvy, jen v Lipníku se zastavili na kafe. Jablečný dortík s
karamelem se pravděpodobně stane top zákuskem naší cesty. Za Osekem jsme
odbočili na okresky a ty nás začaly ubíjet cyklem sjezd, vesnice, hasičárna,
kaplička, doleva, stoupání a tak pořád dokola až do Velkého Týnce. Kolem
Olympie a solných mlýnů jsme dorazili k centru Olomouce, kde jsem Martě ukázal
zkratky všemožnými podchody. Na nádražce jsme poobědvali a vyrazili po luxusní
cyklostezce do Šternberka. Tam se mi podařilo trošku zabloudit, ale ani jsme se
nemuseli vracet. Radar vypadal jak dalmatin, tak jsme si na poslední noc vzali
pro jistotu chatku a na večeři se nacpali grilovaným kolenem.
→ 71 km
↗ 390 m
 |
| Hranice |
 |
| Lipník nad Bečvou |
 |
| Mezi Olomoucí a Šternberkem |
Den osmý, poslední 17. 8. 2019
Dnes už nebylo co řešit. Vybral jsem trochu delší, ale
rozhodně rovinatější trasu přes Litovel. Dokonce jsem vymyslel i pár
alternativ, abychom nejeli úplně stejně jako první den a kolem půl šesté jsme
byli úplně doma...
