O Vánocích...

...to v Šumperku vždycky docela žije. A to dokonce i v tom případě, že je program v H-clubu stejný jako loni a předloni a předpřed...  Naštěstí Sioux mají pár skočných kousků a zbytek neruší u klábosení na baru. Dying Passion se nebojí do svého pop-doom metalu zascratchovat a zpěvačka si jde klidně zatancovat do „kotle“. Kabaret Dr. Caligariho pořád hledá hranice mezi hudbou a šílenstvím stejně půvabně obstarožním způsobem jako jsou půvabně obstarožní jejich kostýmy a theremin jsem takhle zblízka ještě vlastně neviděl ani neslyšel. Přesto se jediným překvapením stal Vojta Kroupa s houslistou hrající u pípy. Jeho agrofolkový setík byl naštěstí dokonce o pět minut kratší, než aby mě nasral. Nestihl jsem zdaleka vše, každopádně Háčko jako obvykle o Vánocích skoro praskalo ve švech a všichni se náramně bavili, nebo aspoň bavili (rozuměj klábosili).
Taktéž obvyklá taneční akce se letos přesunula do nového prostoru v podzemí paláce Schönberg, nesla podtitul Dark Surface a slibovala temnou atmosféru mezi betonovými zdmi podzemní garáže, kterou v Šumperku jen tak nezažijete... Nebudeme slovíčkařit, pár okamžiků, kdy jely mlhostroje naplno a techno dunělo, mě donutily hejbat nohama i rukama a to tak, že oběma zároveň, což už se v mým věku nestává často. No jak říkám o Vánocích to v Šumperku vždycky docela žije...