V minulém postu jsem prý leckoho zmátl. Tentokrát budu přesný. 4 sedla plus 2 kopce rovná se 159 km a 3060 m převýšení. Jak takových hodnot dosáhnout? V Jeseníkách celkem "snadno". Vyjet v jeden den na Praděd (1492 m.n.m.) a Dlouhé stráně (1350 m.n.m.) jsem vymyslel už kdysi dávno a vždy jsem na to použil MTB. Letos v zimě mě napadlo zkusit to po silnici a na fixce. Do cesty se sice připletou horská sedla Skřítek (869 m.n.m.), Sedlo nad Karlovou Studánkou (1003 m.n.m.), Videlský kříž (930 m.n.m.) a Červenohorské sedlo (1013 m.n.m.), ale těch párset výškových metrů navíc snad nikoho nezabije. Když se pak všechny tyto body kromě Skřítku objevily v rozpisu Vrchařské Koruny Jeseníků, stačilo počkat až doopraví cestu přes Červenohorské sedlo a vyrazit.
Den "D" nastal ve středu 14. června. Nejsem zrovna ranní ptáče, takže jsem vyrazil 8:15. První kilometry na rozjetí po "jedenáctce" do Sobotína mě moc nebavily a ani táhlé rovinky na Skřítek tomu moc nepomohly.
|
9:30 Skřítek |
Sjezd do Rýmařova už byl o poznání zábavnější a výhledy nad Dolní Moravicí mě dokonce přinutily se chvíli kochat.
|
10:18 Dolní Moravice |
|
10:19 Dolní Moravice |
Malá Morávka je nekonečně dlouhá a pozvolna narůstající stoupání na Hvězdu prověří připravenost na věci příští.
|
11:02 Hvězda |
Za závorou je už cesta jen prudká, tak nějak pořád stejně prudká, žádné serpentiny, skoro žádné výhledy a když kromě silničářů uklízejících zbytky zimního posypu a pár aut zásobování nepotkáte ani živáčka je to pěkná nuda.
|
11:40 Ovčárna |
K mému překvapení byla silnice prázdná i od Ovčárny dál a tak se tentokrát nekonalo ani kličkování mezi turisty.
|
11:56 za odbočkou ke Švýcárně |
12:05 jsem tedy mohl dodržet tradici vrcholového fota na Pradědu s fixkou nad hlavou...:)
|
12:05 Praděd |
|
12:09 můj poslední cíl (Dlouhé stráně) nadohled... |
|
12:27 Praděd |
Cesta dolů byla asi horší než nahoru, vůbec se mi nedařilo kočírovat ty moje žiletky a tak jsem pořád nabíral neušlapatelnou rychlost. Ale nějak to dopadlo a já si v Karlové Studánce dal zaslouženou sladkou odměnu a kafe.
Další na řadě bylo sedlo nad Karlovou Studánkou aneb Kóta 1003m. Stoupání krátké, ale výživné. Obzvlášť po o...
Následný sešup do vesničky Vidly a vyšvihnutí k Videlskému kříži nezabralo moc času.
|
13:50 Sedlo nad Karlovou Studánkou |
|
14:15 Videlský kříž |
Lehce nabité výškové metry jsem ještě lehčej ztratil krásným sjezdem kolem Bělé do Bělé pod Pradědem.
|
14:28 pod Videlským křížem |
|
14:42 Domašov - Bairnsfather Distillery |
Kde mě v místní části Domašov práskla přes nos vůně bylinek u likérky Bairnsfather Distillery, která mimo jiné vyrábí výborný Absinth.
|
14:45 Domašov - Bairnsfather Distillery |
A protože jsem klesl věru hluboko (552 m.n.m.) bylo potřeba vyrazit opět do kopce. Cesta přes Červenohorské sedlo je doslova epická a i když jde o silnici 1.třídy odpolední provoz byl mírný a já si mohl užívat nerušený výjezd po krásném asfaltu a výhledy na okolní kopce a údolí. Kousek pod vrcholem mě postihla menší krize, ale s tím se na takovém výletě musí počítat...
|
15:28 cestou na Červenohorské sedlo |
Nahoru už to bylo opravdu jen pár šlápnutí a tak jsem si po nutné vrcholové fotce dopřál polívku a kolu.
|
15:45 Červenohorské sedlo |
A pustil se do sjezdu po nové silnici směr Kouty. A byla to dechberoucí paráda...
|
16:15 Červenohorské sedlo |
|
16:23 nová silnice Červenohorské sedlo - Kouty |
Ale nic krásnýho netrvá moc dlouho a já musel za mostem v Koutech zabočit doleva a dát si poslední stoupání dne na Dlouhé Stráně.
|
16:45 Kouty, most |
Na to že jsem měl v nohách už 110 km se mi jelo dost dobře a chvílemi to dokonce vypadalo, že budu atakovat svůj osobák, ale nakonec jsem se nedostal ani pod hodinu...
|
17:50 Dlouhé Stráně |
U Horní nádrže snad ani nejde se nezdržet a nenaflákat desítky fotek...
|
17:55 Praděd a Petrovy kameny |
|
17:55 pohled přes Mravenečník na asi Sv. Trojici a Orlické hory |
|
18:00 pohled směrem na Šumperk |
|
18:07 |
|
18:08 |
|
18:08 |
|
18:19 |
|
18:26 rozcestí pod Horní nádrží a Tetřeví chata |
Přede mnou byl ještě jeden oříšek. Jak se dostat dolů? Ale i to jsem zvládl nečekaně snadno. Nevyměkl jsem a vydal se směrem na Loučnou. Cesta kolem Tetřeví chaty a horní stanice lanovky z Koutů je sice hodně úzká a prudká, ale já ji dokázal cik cak stylem a přibržďováním sjet mnohem pohodověj než tu z Pradědu. Cestu domů pak ještě zpříjemnila večeře Pod Trámkama...
Žádné komentáře:
Okomentovat