V 9:00 jsem se tedy sešel u hotelu Kopřivná v Malé Moravce se třemi členy tohoto prestižního klubu a po obvyklých předstartovních procedurách a prvním razítku na licenci jsme v 9:23 vyrazili.
Na rozcestí Hvězda jsme se ještě drželi společně, ale za závorou už si každý jel svoje tempo. Přesto se ještě našel čas i na seznamovací poklábosení. U Ovčárny se vyrojily z autobusů stovky turistů a tak jsme se nevyhnuli typické víkendové promenádě. Už to vypadalo že poprvé vyjedu až nahoru bez přestávky, ale nakonec jsem stejně neodolal a u odbočky na Švýcárnu jsem zastavil a vyfotil si krom vrcholu i spolujezdce přede mnou na ještě skoro prázdné silnici pod vrcholem...
První razítko a vrcholový Birell jsem si dal v 10:37. Počasí i nálada byla zatím výborná...
Kontrolní bod v Bělé pod Pradědem leží v nejmenší nadmořské výšce a do cesty se navíc postaví sedlo Nad K. Studánkou a Vidly, takže aby se člověk vrátil na Praděd musí překonat celkem 5 kopců. A kdy jindy si dopřát takovou zábavu než uprostřed cesty. Z plánované polívky na chatě Eduard kvůli svatbě sešlo a musely jsme si vystačit s tekutým občerstvením. Cestou nás osvěžila malá přeháňka a druhý výjezd už bolel o poznání víc, přesto jsem ho od Hvězdy zvládl bez zastavení na jeden zátah...:)
Nahoře jsem byl zasvěcen do tajemství barvy klubových dresů...
Poslední kontrolní bod byl v Ludvíkově u hotelu Peras, kde jsme si konečně dopřáli pořádnej oběd a kafe. Hned po výjezdu nás v Karlově Studánce zdržel defekt a my si tak mohli trochu prodloužit odpočinek. Ale ani to už moc nepomohlo a poslední třetí výjezd byl už docela na morálku...
Ale 18:05 jsem si zašel pro poslední vrcholové razítko a Birella.
Dolů už to potřetí byla docela zábava a 18:50 bylo po všem. Bouřka nás zastihla až cestou autem přes Skřítek...
A že trojnásobný výjezd na Praděd čítající 104 km a 3150 m převýšení není žádná sranda jsem pochopil druhý den ráno, když jsem nemohl vstát z postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat